Strategie permakultury pro Českou republiku, Václav Čermák

Autor tohoto článku upozorňuje na to, že bychom neměli ztotožňovat permakulturu jen se získáním jednoho hektaru a vlastnoručním pěstováním zdravého jídla. Hodně lidí musí (nebo i záměrně chce) vzhledem ke svým životním podmínkám volit jiné cesty, jak uvádět permakulturní přístupy a postoje do svého života... 

Česká republika nemá stejné možnosti jako například Rusko, kde je nadbytek volné půdy a opuštěných vesnic. Zemědělská půda v ČR je vlastněná soukromníky, kteří ji z velké části pronajímají dotačním zemědělcům, a zčásti patří katolické církvi, která ji dostala od státu. Stát samotný už nemá ani půdu na vyrovnání nedořešených restitucí. Z těchto důvodů nemůžeme očekávat bezplatné přidělování půdy, které existuje v Rusku a na Ukrajině. Nesnadné bude i vykupování půdy kvůli platným nájemním smlouvám.

 Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika si musí najít svoji vlastní cestu, jak prosazovat permakulturní hospodaření, uzdravování půdy, zakládání rodových statků atd. Nemůžeme jen okopírovat modely, které fungují jinde, protože nejsme ve stejné situaci.

 Jaké jsou tedy naše možnosti? Za těchto okolností se můžeme zaměřit na města a obce a na rozvoj tzv. KPZ (komunitou podporované zemědělství). Můžeme zpracovávat a podporovat projekty, které sníží vytváření odpadu ve městech, zlepší hospodaření s vodou a energiemi, zlepší životní prostředí měst apod. Dále můžeme navrhovat potřebnou legislativu nebo její změny.

 V rámci KPZ se mohou příměstská pole začít měnit na zahrady, ze kterých budou obyvatelé města zásobování místní úrodou. To povede k uzdravování polní půdy, ekonomickému zajištění zapojených zemědělců, zkvalitnění potravinového zajištění obyvatel města, zvýší se povědomí o permakulturních principech mezi veřejností, sníží se zátěž přírody a obyvatel v zemích, odkud se v současnosti potraviny dováží, omezí se vliv nadnárodních společností atd.

Konkrétní kroky:

  • vytipovat projekty pro městskou permakulturu

  • vyhledat zemědělce a odběratele pro KPZ

Řada jednotlivců si již pořídila svoje hektary, ale působí na nich většinou osamoceně a ne vždy zcela úspěšně. Je to dáno i tím, že větší odolnost má společenství lidí, než osamocený jedinec. Vytvoření společenství ve městech a obcích by tudíž mohlo být snazší, než vytváření osad na holých polích. Postupem času se však můžeme dopracovat i k vytváření nových osad, což bude nejspíše podmíněné změnami současných zákonů tak, aby to umožňovaly.

Projekty městské permakultury by neměly být pouze izolované (např. úprava městské zeleně v jednom parku), ale musejí směřovat k ekologické proměně fungování měst a lidí v nich. K tomu je potřeba získat spolupráci a podporu zastupitelů. Velmi potřebné budou referenční projekty, dobrá prezentace a přesvědčivé argumenty.

Šíření permakulturních principů mezi veřejností – mnoho Čechů nemá kvůli pracovnímu vytížení a stresu čas ani zájem o studium permakulturních principů, proto můžou uspět chytré návody a řešení, která budou „instantní“, předem připravená apod. Je to obchodní příležitost pro podnikavé permakulturisty, kteří toto můžou využít komerčně.

 Rekvalifikační kurzy a permakulturní zemědělská družstva

Další možností, jak se přesunout z alternativní scény do mainstreamu je vytvoření rekvalifikačního kurzu „permakulturní zahradník“. Nezaměstnaných lidí je celkem dost, takže tento krok nabízí řešení několika problémů najednou – dostane permakulturní principy mezi další lidi, které permakultura ani primárně nezajímá, permakultura získá určité oficiální uznání a lidé získají možnost smysluplného uplatnění. Samozřejmě je zde nutnost akreditace MŠMT. Aby to ovšem dávalo smysl, je nutné vytvořit možnost uplatnění pro absolventy takového rekvaifikačního kurzu. Jako možnost vidím zakládání permakulturních zemědělských družstev (forma a zpsůob jsou na diskuzi), což budou svým způsobem KPZ. Nezaměstnaní tak budou moct pod dohledem zkušených permakulturistů v takových družstvech/KPZ pracovat a zásobovat místní obyvatele místní úrodou. Jelikož půjde o řešení nezaměstnanosti, není vyloučené, že by se podařilo získat podporu města nebo dokonce státu (především při pořizování pozemků pro družstva).

Jsou to jen hrubé nástiny, podrobnosti je nutné ujasnit v diskuzi, do které by se měli zapojit lidé se zkušenostmi a lidé s kontakty na městskou a státní správu, abychom jako výsledek získali realistickou strategii.

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás