Domácí zabijačka prasete s permakulturními vychytávkami, Zdeněk Polanský z Pístiny

Povídání pro inspiraci a pobavení. Pro naučení se této činnosti je lépe to vidět a prakticky zkoušet pod dohledem osoby znalé. 

Zabijačku začnu plánovat co nejdříve, nejlépe při pořízení selete, neboť tím si ulehčím mnoho problémů. Prasátku nedávám jméno (abych ho nelitoval), hovořím s ním každý den věcně (žádný křik ani mazlení,občas ho poplácám,či podrbu za ušima), pouštím ho do výběhu podle počasí (čím je lépe,tím déle), krmím ho pestrou a čerstvou stravou (je to všežravec). To všechno má vliv na průběh vlastní porážky. 

Týden před porážkou začnu při krmení snižovat podíl šrotů z obilovin, luštěnin a olejnin a zvyšovat podíl zeleniny (řepy,topinambury,dýně), bylin (hlavně cibule,česnek,pažitka). Poslední den snižuji i množství krmiva a do posledního krmení dám čilli. Druhý den dvě hodiny před porážkou dostane prase pivo, nebo víno. (Změna krmení je proto, aby zbytky potravy ve střevech po porážce nezahnívaly. Ve velkochovu krmí jen obilí a krmná Éčka, pak 36 hodin před porážkou trápí prasata hladem a když ho do 2O minut nevyvrhnou, tak zbytky ve střevech začnou zahnívat. Když člen mysliveckého sdružení střelí divočáka, tak i když ho několik hodin dohledává a vyvrhne ho třeba i dvě hodiny po smrti, tak i když je prase nažrané, nic nezahnívá.) Takže při takovéto přípravě nemusím zbytečně spěchat s pařením a odstraňováním štětin.

Opité prase (stejně jako člověk) chce buď spát, nebo tancovat na stole, což ho brzy unaví a je tedy v pohodě, což je lepší, než když je ve stresu a chce zdrhnout. Je zvyklé chodit ven (a také na návštěvy) a tak ho snadno vyvedu na místo porážky, kde ho po chvíli seznámení se s prostředím omráčím (podle velikosti) buď kilovou paličkou mezi uši (do 60ti kg), nebo řeznickou střílečkou do průsečíku pomyslné spojnice levé ucho a pravé oko a pravé ucho a levé oko (do 160ti kg), nebo malorážkou tamtéž (do 330 kg). 
Omráčené prase, pokud nepadlo na pravý bok, obrátím za přední nohu (nikdy za zadní,to je nebezpečné) a píchnu ho do krku v místě krkavice (anatomie jako u člověka) a nechám prase vykrvit. Krev je živina k všestrannému použití, avšak každý jí nemusí a tak, když ji nechci použít na výrobu dobrot (to se musí míchat do vystydnutí), tak ji chytím do kýble se šrotem a pak dám slepicím a nebo nechám vytéct na zem a pak smíchám s pilinami a hodím pod strom (to když jsem bez pomocníků – chytání krve a míchání vyžaduje více lidí). 

Pak teprve přemístím prase na místo zpracování (nemusím spěchat – viz výše a nemusím ho živé cpát do klece a porážet až na místě paření). Prase přemístím na žebřík na kozách a umyji ho teplou vodou a kartáčem. Potom ho posypu namletou smolou. Tu bych si mohl předem natěžit z borovic, které si pro tento účel pěstuji, ale to se nesmí a tak ji koupím. Je sice mletá, ale skladováním se znovu speče a tak ji přemelu na kamenném mlýnku. Po té se paří. Horkou vodou polévám nasmolené části a zvonkem strhávám štětiny. Pokud chce někdo pomáhat může použít starou lžíci, nebo naběračku (kupovat více zvonků je drahé). Podnoží a břicho se smolí jen lehce, jde to samo. Nožičky zase hodně a ponoří se do kýble s horkou vodou, neb jdou těžko. Ostrým nožem vyříznu oční bulvy a vnitřky ucha a háčkem na zvonku strhnu napařená kopýtka a to vše hodím psovi, aby si šel žvýkat na přestal se mi motat pod nohama. Prase na žebříku otáčíme přes hřbet tak, že ho zapřeme o násadu lopaty, aby nesklouzlo na zem. Přehlédnuté štětiny opálím ohněm z PB lahve a dočistím nožem. Zuby,jazyk a nosní dírky vyčistím kartáčkem na zuby a horkou vodou. 

Potom prase vyvěsím. Mám na to el. kladkostroj a v záloze páku s řetízky. Zadní nohy proříznu mezi šlachami a kostí a buď rovnou navléknu na rozporku, nebo použiji provaz jako prostředník. Nejprve uvolním konečník a zavážu ho provázkem, aby z něj nevylezlo hovínko v nevhodnou chvíli. Pak rozříznu břicho až k hrudní kosti (pozor na močák, bude plný) a vyvalím střeva i s žaludkem do připraveného kýble. Opatrně si uvolním játra a ještě opatrněji oddělím žlučník tak, že odřezávám žlučovod od jater, ale žlučník pomalu odtrhávám. Uložím ho zvlášť do nezaměnitelné nádoby. Vyjmutí ostatních vnitřností, uvolnění panenek, praní střev,stáhnutí hřbetního sádla a výroba pochutin je už sranda. To, co není potřeba sníst v den zabijačky nechám viset v celku (zase podle velikosti prasete) nejméně do druhého dne, aby maso tzv. vyzrálo.

Mám rád vyvážené systémy. I ty informační. A nechci se připravovat o radost z osobního sdílení. Takže pro sdílení na síti to už stačí. Ale kdokoliv a kdykoliv se tu objeví a bude mít zájem, můžeme pokračovat.

Pestrost lidských činností je stejně důležitá pro život na planetě Zemi, jako pestrost rostlinných a živočišných druhů.

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás