Podzimní dýňování, Ivana Mertová

Přichází podzim, doba dýní. Jsou krásné, ale pro permakulturisty mají i praktický význam. Snadno se pěstují. Sklizeň je také rychlá, stačí je posbírat ze země. Když to porovnáte s namáhavým vykopáváním brambor, je to skutečně rozdíl. Uskladnění dýní je úplně jednoduché, stačí je nechat někde v suchu a v teple. Použití v kuchyni je velmi rozmanité, ale u nás nemají dlouhou tradici a neumíme je moc vařit.

Dýně se právě teď dají levně koupit i v obchodech. Najdeme tu dýni hokkaido, která je u stopky protažená do špičky a nemusí se loupat, protože její slupka při vaření změkne.. Špagetová dýně se po uvaření nebo upečení rozpadá do tenkých vláken, která opravdu vypadají jako špagety. Máslová dýně vypadá jako obří hruška a má zajímavou béžovou barvu, její dužina je ale stejně oranžová, jako třeba u hokkaida. Tykev nebo dýně olejná se pěstuje pro svá chutná a zdravá semena, ze kterých se také lisuje olej.

Sortiment dýní je opravdu široký, navíc se dýně kříží mezi sebou, takže když posbíráte semínka dýní pěstovaných doma na zahrádce, můžete být příští rok docela překvapeni tím, co vám vyroste. Chuťově jsou dýně spíš málo výrazné, takže si můžete pohrát s kořením a vykouzlit pokaždé jinak ochucený pokrm.

Dýně se konzumují vždy tepelně upravené. Hodí se dokonce i do polévek pro kojence, k tomu je nejvhodnější dýně máslová.

Dýňové pyré jako polotovar do mrazáku: Dýni nakrájím i se slupkou na části, položím na plech a dám péct od trouby na 100°C. Peču tak dlouho, dokud není dýně měkká tak, aby se do ní dala zapíchnout vidlička. Pak lžící vydlabu dužinu ze slupky, u dýně hokkaido může slupka zůstat, protože je měkká. Rozmačkám vidličkou nebo rozmixuju. Hotové pyré dávám po malých porcích do mrazáku a používám do krémových polévek nebo do omáčky k dušenému masu.

Dýňová polévka: Dýni nakrájím na kostky a dám vařit do malého množství vody. Přidávám i další druhy zeleniny: mrkev, cibuli, česnek nebo bramboru. Osolím, okořením kurkumou nebo kari kořením. Když dýně změkne, rozmixuju do hladka a zjemním smetanou. Navrch dávám osmaženou cibulku se slaninou. Polévku dělám docela hustou, takže zasytí a v zimě i zahřeje.

Dušené maso v dýňové omáčce: Na oleji osmahnu cibulku, pak na ni přidám vepřové nebo kuřecí maso nakrájené na tenké nudličky. Když maso zešedne, zaliju je horkou vodou, přidám kostičky dýně, kurkumu, pepř, trochu sladké papriky a sůl. Dusím do změknutí, podávám s kuskusem nebo rýží. Dá se samozřejmě použít i dýňové pyré, které mám připravené v mrazáku.

Když začnete pátrat po dýňových receptech na internetu, najdete jich hodně. Objevila jsem recept na dýňovou marmeládu, připravenou nasladko. Nebo chutney, ve kterém se spojuje chuť slaná, sladká a kyselá. Z amerických filmů možná znáte dýňový koláč. S ním jsem moc úspěchů neslavila, chuť dýně v něm byla poněkud fádní. Chystám se na další pokusy, ale tentokrát chci přidat koření (zázvor, skořici), med nebo jablka.

Ochutnala jsem i kandovanou dýni, která velmi připomínala rozinky.

Dýňová semínka jsou také jedlá, ale ke konzumaci se nejvíce hodí semínka z dýně olejné, protože nemají tak tuhou slupku.

Kromě plodů se dají jíst i květy, můžete je třeba naplnit nádivkou, obalit v těstíčku a osmažit. Je to ideální podzimní recept, protože květy, které v té době rozkvétají, už nestihnou vytvořit plody a nic by z nich nebylo.

Pěstování dýní je velmi jednoduché. Semínka vyséváme v dubnu do květináčů, sazeničky přesazujeme na záhon po polovině května, kdy už nehrozí mrazíky. Určitě neuděláme chybu, když najdete dýním slunečné místo. Hodně se rozrůstají, takže je dáváme daleko od sebe. Jsou hodně náročné na živiny, můžete je zkusit zasadit i na hromadu uleželého hnoje nebo na kompost, který svými listy zastíní. Zaléváme, hnojíme a na podzim se můžeme těšit na úrodu. Dýně sklidíme ještě před prvními mrazíky. Pokud si chceme uchovat semínka ze svých dýní, je lepší opylit květy ručně a pak opylený květ uzavřít třeba páskou, aby se do něj nedostal hmyz s nežádoucím pylem.

Dýně je určitě zelenina s velkým potenciálem, stojí za to věnovat jí pozornost, i když nemá v našich krajích dlouhou tradici.

 

Co je permakultura

Permakultura je…

  • Zdravý selský rozum a cit aplikovaný v praxi
  • Systém designu založený na ekologických principech
  • Umění vytvářet navzájem prospěšné vztahy
  • Vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou.

Permakultura je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy. Více

Licence

Obsah tohoto webu podléhá Creative commons licenci ve variantě by-nc-nd v4.0.

To znamená, že budeme rádi, pokud budete obsah šířit dál. Nesmíte jej však použít ke komerčním účelům, nesmíte do něj zasahovat a musíte vždy uvést jako autora organizaci Permakultura (CS) a připojit poučení o by-nc-nd v4.0 licenci.

Více o licencích Creative commons najdete na českém webu Creative commons Česká republika.

Permakultura (CS), z. s.

Náš spolek má dlouhou tradici (založen 1996) a je součástí širokého mezinárodního permakulturního hnutí. Pořádáme mezinárodně uznávané kurzy permakulturního designu (PDC – Permaculture Design Certificate) a další specializované kurzy, viz akademiepermakultury.cz. Naším hlavním cílem je sdílení zkušeností a šíření informací o permakultuře ve středoevropských podmínkách. Více

Kontakty

Podpořili nás