Přírodní zahrada Skalky

Zahrada s jezírkem, skalkou, sadem, různé typy záhonů, včely.

Zahrada Skalky opravdu nabízí, co napovídá název. Pozemku dominuje jezírko se skalkou, které nabízí vláhu mnoha vodním rostlinám a slouží na zavlažování jak okolích skalniček, tak celé zahrady. V zahradě se nachází sad, intenzivní zeleninová zahrada, na zamulčovaných záhonech se daří smíšeným kulturám, na kompostu se skví modrá svazenka. Své místo si tu našel i světelný kořen. Zásobování jezírka zajišťuje dešťová voda ze střechy altánu, postaveného pro tyto účely. Velice povedená ukázka toho, co lze vytvořit na zahradě bez vlastního zdroje pitné nebo užitkové vody.

Dojmy hodnotitele projektu Petra Baxanta

Přišla ke mně výzva zhodnotit svýma očima technika a snad i začínajícího permakulturisty zahradu Aničky Štočkové v Ochozi u Brna v lokalitě Skalky. Bez ohledu na to, zda jsem nebo nejsem v tomto kvalifikovaným posuzovatelem, je tento příspěvek osobním pohledem na jedno krásné místo opečovávané jednou krásnou bytostí.

Voda je zdroj prakticky veškerého života. A proto zde začneme. Zahrada nemá vlastní zdroj vody a je odkázána na zdroj přirozeného koloběhu, který je poslední dobou dosti nevyzpytatelný. Dominantní prvek zahrady je bezesporu nádherné skalnaté jezírko. Počasím dohlazené kontury ze země vystupující skály prakticky nedávají šanci návštěvníkovi poznat, že se jedná o uměle vytvořený útvar. Anička zde bez pochyby nechala obrovský díl energie a tvořivého ducha. Voda v kontrastu se skálou je přirozeným obrazem přírodních útvarů, kdy horské potoky a bystřiny vymílají zem až na kámen a zaoblují ostré hrany do příjemných oblouků. K dokonalosti zde snad chybí už jen tekoucí voda a trochu více stínu. Voda má ráda chlad a přímé slunce jí nedělá moc dobře. Padající vodu by mohlo časem zajistit sluncem poháněné čerpadlo. Prostředí je pro to více než vhodné. Voda v jezírku je doplňována především z relativně malé střechy pergoly nad jezírkem. Toto efektivní řešení nejen řeší sběr vody, ale vytváří i dokonalou relaxační zónu pro odpočinek, v letních měsících i místo ke spaní. Výhled na zahradu je zde prakticky kompletní a místo samo na skále má velice působivé ztvárnění v podobě úhledného pódia s posezením a to dokonce na koberci, který by jinak nejspíš skončil někde na skládce anebo ve spalovně. Zde je vidět, jak mohou věci sloužit, i když by jinak byly považovány za vysloužilé.

Dalším prvkem zahrady jsou nejrůznější vyvýšené záhony, lemované cestičkami. Jsou hojně posázené pestrými kulturami květin i zeleniny a tato kombinace vytváří nejen pastvu pro oči, ale najdou zde pastvu i včely, které Anička na zahradě doslova hýčká ve svých úlech. O opylovače zde tedy nouze není a je krásné vědět, že včelky tu nejsou primárně kvůli snůšce medu, ale pro radost nejen Aničky, ale všech rostlin, které tuto symbiózu využijí. Bylo mi velkým potěšením, když mi Anička říkala, že první rok včelky přikrmovala ne cukrem, jak se to běžně dělá, ale koupila jim pravý med, tedy jejich přirozenou stravu. Takové včely musejí být přirozeně zdravé a je každému jasné, že zde nejde vůbec o nějakou ekonomiku a zisk, ale o trvale udržitelný stav rovnováhy, kde člověk je součástí vyššího celku, nikoliv jeho vládcem.

Bezesporu unikátní je vyvýšený záhon na pěstování světelného kořene. Anička se pro něj opravdu nadchla a podle Rudolfa Steinera a jeho následovníků zkouší, a vypadá, že úspěšně, pěstovat další zázrak přírody, který může mnoha lidem přinést novou vlnu energie do společného života. Jako světelný technik jsem byl sám velice potěšen existencí takové rostliny, která má světlo nejen ve svém názvu, ale se světlem, nebo spíše s tzv. světelným éterem, jako zdrojem energie, přírodní síly a zdraví pracuje. Není nutné stavět na pojmech a teoriích. Jsem přesvědčen, že tato rostlina funguje i bez nich a je jen na nás, zda chceme hledat podstatu anebo využít pouze již fungující a ověřené receptury. Možná někomu fungovat nebudou, ale to je pouze důkaz toho, že každý jsme jiný a máme různé možnosti, jak naplnit své poslání a cestu ke štěstí.

Ale vraťme se zpět na zahradu. Relativně rovinatý terén v přední části zahrady, který je hojně osázen stromy a mezi nimi přibývajícími záhony na zeleninu, v zadní části vystupuje do zřejmě uměle vytvořených terénních vln a končí chatou, která je právě tak veliká, aby poskytla skromné, ale útulné bydlení i více lidem. K pobytu se využívá sice převážně v zahrádkářské sezóně, ale jistě by nebyl problém zde bydlet celoročně. Hosty zaujmou krásná kachlová kamna, která si Anička sama navrhla a šikovný kamnář jí je postavil tak, jak si přála. Funkcionalita se zde snoubí s jednoduchostí, ale zároveň krásou. Mě osobně se líbí i výběr zelené barvy na kachle. Dovedu si představit, jak zde zavoní domácí chléb pečený v troubě.

Před chatou je další příjemné posezení ve stínu. Odsud můžeme obdivovat pnoucí se rostliny, které oživují kmeny suchých, větví zbavených stromů, které jsou zde ponechány jako velké sochy. Ty pak doplňují skutečné sochy rozeseté různě po zahradě. Oku lahodí i krásně vyskládaný kamenný chodníček nad jezírkem.

Nedostatky zde prakticky nenajdeme, vše je v trvalém růstu a jistě tím správným směrem. To prokáže čas a Anička jistě bude ještě dlouhá léta své vize na zahradě naplňovat. Já osobně jí přeji, ať je stále tak zdravá a radostná, jako její zahrada a ať je nám všem velkou inspirací. Je to naše malá Velká Žena. Děkujeme, Aničko.