Dnes tu najdete 200 – 300 zvířat různé velikosti a s různým počtem nohou a křídel. A k tomu početnou skupinu dobrovolníků, díky kterým tohle místo stále šlape. Je to parta přátel, podporovatelů, návštěvníků, parťáků a ajťáků, rodinek s dětmi, kteří ve svém vlastním tempu a podle možností pomáhají tomu, že Pastvina má opravené ohrady, zvířata mají vykydáno, jsou dostatečně pomazlena a nakrmena. A v neposlední řadě, že je postaráno o zeleninovou část zahrady, která zásobuje díky KPZ systému …xx… rodin v blízkém i vzdáleném okolí.
Někdy společně a někde odděleně se tu spokojeně pasou koně, ovce vřesovištní, skoro všechny druhy opeřenců, párek prasátek, nejpočetnější skupinou jsou ale určitě zástupci drůbeže. To je totiž pro Marca nejoblíbenější zvířecí druh.
Co se týče způsobu pěstování, tak v uvozovkách „díky“ místnímu podloží bylo nutné tady pěstovat bezorebně, tedy způsobem vrstvení hnoje, podestýlky, kompostů a mulčování bylo nutné z důvodu nízkého počtu srážek. Najdete tady tedy různě dlouhé pruhy záhonů s polykulturní výsadbou zeleniny. A díky DIY přístupu ke všem stavebním, i nestavebním, materiálům tu najdeme i skoro 30 vysloužilých van, které jsou osazené jako záhony a slouží jako jasně ohraničená místa pro členy a členky komunitní zahrady. Díky vanám také zelenina trošku lépe odolává hrabošům zespoda a nedosáhne na ně jen tak ledasjaká husa.
Zvířata tu žijí ve formě chráněného bydlení, tedy azylu, nejsou tu chována primárně na maso. Majitelé se ale nezříkají občasného a rozumného zásahu do rovnováhy někdy přemnožených zvířat. Slepice, které jsou zachráněné z velkochovu, si tu svými vajíčky částečně vydělají na svoje zrní a vitamíny.
Kombinace chovu hus jako sekaček na trávu mezi keři a stromy, se tu potvrdila jako ideální kombinace v jedlém lese, který byl vysazen v letech 2019-20. Husám totiž nechutnají ani aromatické byliny, a tak se jim vyhýbají a svým ozubeným zobákem udržují posekaný trávník, schovávají se pod rybízem nebo v malinách.
Stejně jako z říše zvířecí, potkávají se tu s různě velcí dvounožci nejrůznějšího původu. Tady se opravdu stírají rozdíly a propojuje se tu prolínání okrajů.
Volnočasové aktivity, které se tu dějí se čím dál více stávají pravidelností – každý víkend je komunitní pracovní setkání na Pastvině a vítáni jsou všichni. Docházejí sem skupiny z lesní školky i rodinky s dětmi. Společný oheň a klábosení po práci je oblíbenou samozřejmostí. V létě tu můžete potkat i zahraniční dobrovolníky, kteří vyměňují svoji pomoc za „byt a stravu“.
Často se tu střídají týmy z kanceláří a v rámci svého team-buildingu staví, opravují nebo bourají ohrady a přístřešky, které dosloužily. Kydání hnoje je tu součástí pracovní terapie a agro-fitness.
Tohle místo funguje jako ostrovní systém na pár fotovoltaických panelech, voda je ze studny a tedy se s ní musí šetřit a sbírá se z každé možné střechy.
Ze zajímavých struktur, které tu uvidíte, určitě stojí za pozornost pokládané ploty, které oddělují jednotlivé výběhy a záhony (někdy v kombinace s pletivem), a ve kterých je použito ořezaných náletových dřevin. Bazény, ve kterých se vodní drůběž koupe a obohacuje je o svoje bobky, jsou pravidelně vyčerpány jako “husí jícha” a tahle zálivka pak slouží pro ovocné stromy a keře, někdy i zeleninu. Kompostovací kadibudka je tady jasnou volbou, protože se tu živiny vracejí v koloběhu zase do půdy. A v plánu je i malý reaktor na výrobu bioplynu, který se pak použije na vaření…
Díky tomu, že infrastruktura už je dostatečně zaběhnutá, čím dál častěji se tu konají také vzdělávací workshopy – řez stromů, výsadba a péče o stromy, přednášky o etice chovu zvířat, zakládání záhonů a pěstování zeleniny, zážitkové prohlídky Pastviny, péče o zvířata a mazlení je samozřejmou součástí, mnohé jsou na to zvyklé.
Tohle místo je na severním okraji Prahy a po chvíli se tu můžete cítit jako na venkově. Až se rozhodnete sem zajet, vezměte si rukavice. Zároveň to máte blízko zpátky na autobus a metro, a vracet se domů můžete příjemně unavení, voňaví senem nebo hnojem a s dobrým pocitem na těle i v duši.
Anička Stella