Hanka Skořepová, absolventka kurzu PDC 2022 se s námi podělí o svoje zkušenosti a dojmy z kurzu “Training of teachers” neboli Učitelského kurzu permakultury, který se konal v listopadu 2024.

Posunout své hranice a osahat si lektorské dovednosti v bezpečném prostředí a pod vedením zkušených lektorů. To byl můj hlavní cíl, proč jsem se v listopadu zúčastnila perma lektorského kurzu s Tomasem Remiarzem a Katkou Horáčkovou. Zajímá vás, jaký byl?

Jde o pokročilý permakulturní kurz, kde všichni účastníci už byli ostřílení permakulturníci a absolventi Úplného kurzu permakulturního designu (PDC). Takže jsme šli rovnou do hloubky lektorského tématu i svých obav a strachů. Zatímco pro některé z nás byla práce s publikem už známá věc, pro ostatní (včetně mě) šlo o přelomové vystoupení z komfortní zóny.

Informace na stříbrném podnose i “pozorování” na vlastní kůži

Když na kurz vzpomínám, tak mě jako první napadá slovo zážitkový. Od začátku do konce byl kurz nejen nabitý informacemi, ale také našimi individuálními i společnými prožitky.

Jako studenti jsme pracovali hned na dvou rovinách – vstřebávali jsme předávaná lektorská moudra ale zároveň jsme nasávali i samotný způsob, jakým nám lektoři tyto zkušenosti předávali a jak s námi jako skupinou pracovali.

Po celou dobu kurzu jsme se podíleli na vedení ranních kruhů, podvečerních shrnutí, mohli jsme si vyzkoušet zapojení v podobě drobné hry, nebo jiného aktivizačního “energizeru”. V roli studentů jsme si v jednotlivých blocích postupně osahali celou řadu lektorských nástrojů a metod. V druhé polovině kurzu jsme pak odučili hned několik mikrolekcí – dvě každý sám za sebe a jednu v tandemu s dalším účastníkem.

Mikrolekce – učení v roli lektora i studenta

Postupně mi docházelo, že celou řadu lektorských nástrojů a metod už vlastně znám z kurzu PDC nebo jiných dříve absolvovaných kurzů vedených prožitkově. Tentokrát jsem navíc sledovala i efekt, která jednotlivá cvičení na mě samotnou, nebo na skupinu, měla.

Na základě toho jsem pak (už z pozice lektora) byla schopná vystavět ukázkovou mikrolekci na mnou zvolené téma. Zalovila jsem v předaném imaginárním balíku nástrojů a metod a pro své téma vybrala ta, ve kterých mi je dobře a dávají mi k dané mikrolekci největší smysl.

Protože jsme sami hráli studenty při ostatních mikrolekcích, měli jsme možnost si zažít každou metodu nebo nástroj opakovaně a vstřebávat a reflektovat tak jejich sílu a efekt.

Aby bylo jasnější, o čem asi mluvím, tak šlo například o práci individuální, ve dvojicích, ve skupinách, nebo práci s různými kartičkami, plakáty či jinými pomůckami. Klíčové bylo zapojení různých smyslů, praktické ukázky, hands-on úkoly, všímavé procházky venku, práce s mapou, psaní, mluvení, kreslení, brainstorming, prezentace. Stranou nezůstaly různé hravé metody jako pantomina, role playing, imaginace, hra a mnoho dalšího. Ta pestrost byla úžasná!

Ukázková dynamika vícedenních kurzů

Právě my jako samotní účastníci kurzu jsme byli ti, na kom Tomas otevřeně vysvětloval, jak funguje dynamika skupiny, když se dělo něco neobvyklého.

Do harmonogramu kurzu vstupoval s takzvanými metamomenty, kdy vysvětloval optikou psychologie, co se s námi právě teď děje. Pro mě bylo nesmírně zajímavé si takhle na vlastní kůži ověřit třeba to, že vícedenní kurzy mají svou předvídatelnou dynamiku.

Na začátku jsou lidé opatrní. Po vytvoření bezpečného prostředí přicházejí první drobné třenice. Když jsou tyto situace dobře uchopené lektorem, tak to skupinu posílí. Pak přichází spolupráce a vysoká morálka na cestě k dosahování cílů. Vybuzená motivace opět poleví, když se blíží konec kurzu – přichází totiž úleva a pocit euforie, vyplavují se nahromaděné emoce a cítíme se být součástí vytvořené komunity. Po takto intenzivním kurzu mají lidé otevřená srdce a je potřeba dopřát si hodně laskavosti. 🙂

Aktivní naslouchání, konstruktivní zpětná vazba

Celý kurz se nesl v duchu nenásilné komunikace. Trénovali jsme aktivní naslouchání, což je dovednost, která v dnešní rozstřelené době hodně lidem chybí. Nastavení kultury kurzu hned na začátku nám pomohlo vytvořit atmosféru vzájemného respektu a bezpodmínečného přijetí. A na závěr jsme se potrénovali i v dávání skutečně konstruktivní zpětné vazby.

Vzhledem k tomu, že řada účastníků přespávala přímo na Toulcově dvoře, docházelo k networkingu a užitečnému sdílení i po večerech. Osobně jsem byla třeba vděčná za možnost nasávat inspiraci pro školní zahrady a permakulturu s dětmi, což jsou jedny z mých srdcových témat.

Dobrý lektor umí naslouchat a lidi propojovat

Znám spoustu lidí, kteří by mohli být skvělí lektoři a předávat své znalosti a zkušenosti dál. Přitom je brzdí pocit, že toho vědí ještě málo.

Díky tomuto kurzu jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Já jako lektorka nemusím vědět úplně všechno (zrovna v permakultuře to ani nejde, že).

Mým úkolem je především správně pracovat se skupinou a vytvořit takové bezpečné prostředí, abychom mohli všichni společně těžit z kolektivní moudrosti. Když dáme dohromady zkušenosti, znalosti a temperament každého z nás a budeme táhnout za jeden provaz, víme a dokážeme dohromady prakticky vše.

Během kurzu vznikla spousta krásných výukových plakátů a v tandemu se nám učilo skvěle !

Společné fotky vždycky potěší, a protože jsme byli na Toulcově dvoře, tak jsme si objednali speciální veganský koláč s důležitou pomůckou pro učitele, a to jsou hodiny 🙂