Tradiční víkendová konference našeho spolku se v posledních letech ustálila na „sametově revolučním“ termínu. Také letos padla na 17. listopadu a jako vždy se konala na Toulcově dvoře v Praze.

Připravili jsme opravdu bohatý a pestrý program pro zájemce vysoce zasvěcené i pro nováčky, pro aspirující permakulturní zahradníky, učitele i designéry – pro ty hlavně, téma letošní konference totiž znělo „Jak na permakulturní design?“. V pátek večer bylo na programu setkání absolventů Úplných kurzů permakulturního designu, kde jsme se radili, jak nejlépe pokračovat v dalším vzdělávání. V sobotu proběhla vlastní konference, kterou v neděli doplnilo setkání Mapy a sítě permakulturních projektů ČR, a na nedělní odpoledne jsme zařadili bonus – setkání našich členů a příznivců pojaté jako ochutnávka metody Dragon Dreaming – dračího snění.

Z historie našich konferencí

V roce 2011 jsme zorganizovali vůbec první permakulturní konferenci ČR, která měla velký úspěch a přitáhla spoustu lidí. Neměla určité téma, prostě poskytla panoramatický přehled o permakulturním dění v Čechách, na Moravě a částečně na Slovensku – jinými slovy pozvali jsme kdekoho, kdo byl na permakulturním poli činný. O rok později už na obdobnou akci přišlo mnohem méně návštěvníků (takže první ročník možná některé zájemce až tak nenadchl). V roce 2013 jsme akci nepořádali, odradila nás její finanční nevýdělečnost, ale o rok později jsme si už zase řekli, že o peníze nám přece nejde, hlavní je propagovat permakulturu – a tak hurá, uspořádáme konferenci znovu! Už jsme si ale nepronajímali obrovský prostor Stájí a spokojili jsme se s menší přednáškovou místností. V té jsme zůstali až do roku 2017, kdy nám už byla opravdu těsná. Ovšem asi vůbec nejnacpanější byla v roce 2016, kdy téma konference znělo Permakulturní dům – čili přírodní stavění, a jako hvězdy jsme pozvali dva Jardy – Jardu Svobodu a Jardu Duška. Letos jsme si po mnoha letech rozlehlý prostor Stájí pronajali znovu.

Ke startu připravit, pozor…

Posledních několik týdnů před akcí lítají e-maily a esemesky sem a tam… Katka Horáčková sehnala spoustu sponzorů, kteří nám věnují ceny do tomboly, a taky občerstvení, které se bude nabízet na stolech přímo v sálech. Celé „podujatie“ se začíná rýsovat velmi pestře, košatě a bohatě. Přijedou i zástupci Permakultura SK, kteří ovšem dokáží každoročně zorganizovat daleko větší permakulturní konfereci (či festival) nežli my. Opakovaně vysvětluji zájemcům po maliu i po telefonu, kde najít registraci a možnost zakoupení lístku (skrývá se v našem e-shopu)…

Čas letí a je tu páteční podvečer.

Na besedě o permakulturním vzdělávání se nás sešlo kolem patnácti – většinou jsou to absolventi Úplných kurzů permakulturního designu, které se konaly v Praze v letech 2016-2018. Probíráme, jak mohou pokračovat ti, které permakultura nadchla a rádi by se systematicky rozvíjeli dál. Lektorka Denisa Tomášková doporučuje facebookovou skupinu Akademie permakultury, kde spolu mohou lidé komunikovat, radit si navzájem, dávat si tipy a všelijak se domlouvat. Já jsem přišla s tématem cesty k permakulturnímu diplomu (DPD), což je pokračování úplného kurzu, které v některých zemích existuje. (podrobnosti se dozvíte na webu Akademie permakultury, www.akademiepermakultury.cz/dapd)

Část lidí má o diplom zájem, část by dala přednost praktičtějšímu setkávání. Výsledkem je, že vzniká pracovní skupina koordinovaná Ivanou Mertovou, která bude českou cestu k DPD řešit. Slováky to zajímá také a rádi bychom měli oba systémy kompatibilní, aby kdokoli z ČR a SR mohl studovat ve kterékoli z obou zemí.

Konečně se mluví o tom, že lidé by nejradši ze všeho získávali praxi na konkrétních projektech nikoli formou kurzů, ale toho, že nějakým způsobem „přiloží ruku k dílu“ a současně se něco naučí. Tahle forma vlastně existuje – anglicky „permablitz“, slovensky „permatak!“ a česky 5P – přátelské pracovní pohodové permakulturní potkávání. Lidé toho ale nevyužívají (ačkoli my bychom pomohli s propagací)… snad mají nějaké zábrany, nevědí, kudy do toho… tak se jim tedy budeme snažit pomáhat a pošťuchovat je, aby se do toho pustili. O setkání 5P si můžete přečíst tady: Jak připravit setkání typu 5P

Design, design, design!

Jak známo, permakultura je systém designu. Možná je to taky způsob života, filozofie nebo dokonce víra, o tom všem se dá diskutovat, ale nikdo nezpochybňuje, že v ní jde především o design. A my jsme letos vydali hned dvě publikace o designu – „Permakulturní design krok za krokem“ od britského designéra a lektora Aranyi a příručku edice Klíč k soběstačnosti s názvem „Jak na permakulturní design“.

Všechno ale začalo představením naší organizace, což udělala Ivana Mertová, a slovenské sesterské organizace Permakultúra SK. Líbí se mi plán Slováků začít pořádat akce s názvem Roľnický zjazd i jejich důraz na budování „ohnisek“ permakultury po celé zemi.

Následovaly tři přednášky, které se týkaly vlastního designu: Alena Gajdušková mluvila na základě vlastní zkušenosti o tom, co všechno by si lidé měli rozmyslet, než se vystěhují na venkov a pustí se do hospodaření, Denisa Tomášková představila vlastní postup designu pozemku podle Yeomansovy stupnice stálosti, a konečně Katka Horáčková představila proces designu, který si v angličtině zapamatujete mnemotechnicky jako SADIMETS (Survey, Analysis, Design, Implementation, Maintenance, Evaluation, Tweaking, Sharing) a v češtině by snad nejlíp odpovídala zkratka PADUCHHÚS (Průzkum, Analýza, Design, Uskutečnění, Chod, Hodnocení, Úpravy, Sdílení) – a všechno ukázala na konkrétním projektu Sadu republiky, který vysazovali v jejích domovských Merbolticích právě teď ke stému výročí české samostatnosti. Záznam obou přednášek najdete také na našem youtube kanále:

Před polednem jsme slavnostně pokřtili Aranyovu knihu o designu. Promítli jsme video se zdravicí, kterou Aranya natočil zvlášť pro nás k této příležitosti, na YouTube je dostupná zde:

Pak knížku pokřtila Katka Varhaník Wildová, známá alternativní ekonomka a antropoložka, a zdůraznila, že se v ní nepojednává jen o designu pozemku, ale také o sociálním designu – práci s lidmi a jejich vztahy. Místo šampaňského jsme použily symbolické posypání žížalími hovínky od firmy Florium.

Pozoruhodné je i to, že knihu jsme vydali prostřednictvím našeho projektu etických investic – lidé nám půjčují peníze a my vydáváme překladovou literaturu.

Po obědě jsme potřebovali něco burcujícího nebo zábavného, aby lidi neusínali – Katka Varhaník Wildová to zvládla skvěle, když mluvila o svém intuitivním designu projektu maringotky v sadu – je totiž rozená performerka.

Permakultura, děti a výzkum

O designu pojednává aprostřednictvím designu se realizujecelé široké téma permakultury a dětí (nebo dětí v permakultuře), kterým se dosud nikdo systematicky nezabýval. Teprve před třemi lety vznikl mezinárodní projekt Children in Permaculture (CiP), podpořený Erasmem+, kterého se za ČR účastnily Adéla Hrubá a Tereza Záleská Velehradská. Ty nám představily, co se vlastně během těch tří let dělo, a zařadily i ukázky hravých metod a písniček, které s dětmi používají, což bylo osvěžující. Jana Kotoučková z Ekoinfocentra Jihlava pak prezentovala své vlastní dílny a aktivity s dětmi, tedy průhled do ekovýchovných a přírodně zahradnických aktivit, které se v ČR na tomto poli beztak dějí a s permakulturou souvisejí. Projekt CiP ovšem do obvyklé ekovýchovy vnáší témata specifická pro permakulturu – etiku a design. Více o CiP v článcích: Mezinárodní konference Children in permaculture (Děti v permakultuře) a Slepice a jezírko u každé školy.

Konečně v podvečer došlo na další důležité téma – permakulturní výzkum. V mezinárodním měřítku se tato tématika vynořuje jako další směr, kterým by se měla permakultura ubírat, aby měla nějaký seriózní základ „tvrdých“ dat a aby získala na solidnosti a prestiži i v očích skeptiků. Britská permakulturní asociace utvořila mezinárodní síť permakulturního výzkumu PIRN, viz www.permaculture.org.uk/research/international-research-network-pirn, a sestavila on-line dostupnou návodnou brožurku, jak výzkum provádět. Tu jsem přeložila a zpřístupnili jsme ji v češtině jako Příručku permakulturního výzkumníka na webu Akademie permakultury: www.akademiepermakultury.cz/studijni-materialy (srolujte až na konec).

Teď na konferenci jsem tedy příručku představila a uvedla jsem tím blok přednášek tří vědkyní: Martina Eiseltová z VÚRV mluvila o významu mokřadů, o tom, jak a proč mokřady zřizovat, a o jejich hospodářském využití, Linda Blättler mluvila o své doktorské práci na téma ekosystémových služeb permakulturních systémů (porovnává permakulturní farmy a jiné typy pozemků), a konečně Marta Kolářová představila své sociologické výzkumy na téma lidí zajímajících se o téma soběstačnosti. Ačkoli naše publikum už se muselo po celý den soustřeďovat na spoustu nového, co jim někdo neustále představoval, ukazoval a vysvětloval, napjatě až ohromeně naslouchalo – permakulturní věda je totiž zbrusu nové téma.

Tombola byla letos novinkou, jak nejen nalákat a obdarovat účastníky, ale také jak poděkovat našim dlouhodobým partnerům a spolu-hráčům tím, že je více zviditelníme. Děkujeme za semínka Marku Kvapilovi a jeho www.permaseminka.cz, za předplatné časopisu 7Generace, a Pravý domácí časopis, Kokoza za seed-bomby, Florium za vermi (žížalí) hnojivo, www.Papírna.cz za sešity. www.green-decor.cz se postaral o nápaditou výzdobu a během dne přibylo pár dalších cen: roční členství v www.Akademiesobestacnosti.cz, víkendový kurz u Aleny Gajduškové a “den s arboristou”, tj odborné prořezání stromů. Pro všechny ceny našila Eva Hauserová nákupní bezobalové sáčky ze záclon 🙂

Večer pak vyplnila Majka Venerová promítáním fotek a vyprávěním ze svých potulek po Novém Zélandu, především po tamních permakulturních projektech.

Na mapě už máme padesátku projektů!

Nedělní dopoledne bylo vyhrazeno naší Mapě permakulturních projektů ČR, kterých letos přibylo jedenáct. Těm lidem z projektů, kteří dorazili, jsme předali diplomy, a pak už propukly prezentace. Ovšem na úvod jsme zařadili ještě bonus – krátkou prezentaci Vraťky Janovské z AMPI (Asociace místních potravinových iniciativ) o jejich mezinárodním projektu pro ekozemědělce, na téma, co potřebuje spokojený ekozemědělec. Je to jednoduché – zákazníky, kteří jsou zároveň jeho věrnými příznivci a odebírají si jeho výpěstky formou KPZ, komunitou podporovaného zemědělství.

V prezentacích pak představily tři nové projekty: Bohumila zahrada z Kolovrat, Sluneční sad Lenky Mořkovské z Valašska a pozemek u Jiříka na Příbramsku – realizace technického mága Jiřího Říhy. K tomu nám nabídly své prezentace ještě dva starší projekty – Permafarma Jagava z Mladoboleslavska a Ekozámeček Stroupeček z Žatecka. Publikum, kterého se sešlo skoro tolik jako v sobotu, kolem padesátky lidí, napjatě naslouchalo a fandilo.

Malá genderová vsuvka – uvědomila jsem si, že teprve v tomhle bloku přestaly mít skoro úplnou monokulturu prezentující ženy. Když jde o realizace projektů, muži evidentně rádi vymýšlejí, tvoří, pracují a pak se pochlubí pěknými výsledky.

Možná přijde i drak…

Na nedělní odpoledne jsme zařadili dvouhodinovou (tedy velmi krátkou) ochutnávku metody Dragon Dreaming (dračí snění) s cílem zjistit, jaké máme s našimi členy a příznivci společné sny a co by účastníci mohli udělat pro další rozvíjení naší činnosti – nebo co bychom mohli udělat pro naše příznivce my. Byly to výborně využité dvě hodiny, pod vedením Ivany Mertové jsme skutečně dokázali zjistit, jaké jsou hlavní oblasti, které bychom měli rozvíjet – ve zkratce řečeno víc praktické činnosti, aktivního setkávání a regionálních sítí vztahů a aktivit.

Příručku o metodě Dragon Dreaming, přeloženou do češtiny, najdete zde – www.akademiepermakultury.cz/studijni-materialy

Po třídenním maratonu jsem byla vyčerpaná, ale šťastná. A všichni už se začínáme těšit na příští rok, kdy má být tématem tohoto setkání permakulturní ovocnaření, čili lesní zahrady či jedlý les.

Poděkování

Jsme vděční všem našim sponzorům, účinkujícím i dobrovolníkům, kteří vystoupili nebo nám pomáhali bez nároku na honorář. Zvlášť bychom chtěli poděkovat i běžným návštěvníkům konference – díky tomu, že jste si zakoupili lístky, byla naše neziskovka schopna zaplatit pronájem prostorů Stájí, ubytovat účinkující na postelích (a nikoli jen na karimatkách v sále) a přispět jim na cestovné a na obědy. Bez vašeho finančního příspěvku by akce nemohla mít vyrovnanou bilanci. Takže DÍK!