Viktor V.
Přihlásil jsem se na Kurz permakulturního designu (PDC) pořádaném Permakulturou CS. Na poslední chvíli, a ještě mě naštěstí vzali. Dnes to totiž celé považuji za jednu z nejlepších událostí mého života.
Jakožto nadšený zahrádkář s přirozeně – přírodními a ekologickými manýry, jsem měl něco o PK už předem načteno, i nějakou tu přednášku za sebou. Měl jsem tedy nějakou představu – vyvýšené záhony, mulčování, jedlý les či jedlý trávník, jíchy, kompost, semenaření, bezorebné systémy, nějaká ta biodiverzita, nějaké to zónování…jasně, jenže jsem tušil, že ty kousky co znám, asi nejsou samotnou podstatou permakultury, natož designu.
Toužil jsem tedy zjistit, jak to vlastně jako celek funguje se vším všudy, jako (eko)systém plný rozličných vztahů, a vlastně – co to ten celek, ten PK dizajn vůbec je? A když tedy PK design, potom jak takový PK design zrealizovat na konkrétním pozemku ?
A ano, zjistil jsem to, podstatu jsem nakonec pochopil. Musím ale říci, že i když kurz trval 5 měsíců, což považuji za velmi důležité, že i přes zapálenou a úžasnou práci lektorek jsem to, tu podstatu, jako funkční a propojený celek, pochopil skutečně až teprve na konci kurzu – tedy na prodlouženém a pobytovém pátém setkání v Loutí. A bylo to pro mě skoro jako nějaké osvícení 🙂
Bylo by ale možná škoda vše tak rychle přeskočit až k tomu osvícení na závěr kurzu a nepodělit se o to, co a jak na kurzu probíhalo.
Asi není třeba psát o všem co jsme se naučili – to je ostatně vlastní náplní kurzu, tedy zasvěcení do podstaty permakultury a navrhování, a dalších souvislostí; spíš se zaměřím na své pocity a své dojmy, jaké mám poznatky, jak jsem kurz vnímal a prožíval.
Z mého pohledu bylo nadšení po celou dobu kurzu i závěrečné dojetí při předávání diplomů a loučení jasně viditelné úplně u všech, a mimochodem, ty diplomy rozhodně nebyly zadarmo. I když lektorky byly velmi nápomocné, systematické a podporující, ale že by nám potvrzení naší úspěšnosti hodlali dát jen tak lehce, natož zdarma, to mi zrovna příliš nepřipadalo :-). Přesto, že jsem nějaké znalosti o PK měl, v průběhu kurzu jsem se postupně, jak informací přibývalo, čím dál více ocital v pocitech frustrace a zoufalství. Že jsem v tom docela ztracený, že je to složité, a že to prostě nikdy úplně pochopím. Ale stálo to rozhodně za to.
Tak tedy – je začátek kurzu, hodina první.
Příchod a usazení se na zbývajících pár židlí v kruhu naší budoucí úžasné Permaskupiny – už to bylo pro mě obrovským překvapením, ze kterého jsem čerpal po celou dobu. Totiž, jací to tady jsou příjemní, milí, sdílní a pro stejnou věc nadšení lidé. Na první pohled bylo vidět a cítit, že všichni účastníci, včetně lektorek, jsou vstřícní, přátelští a inteligentní lidé. Byli zde lidi různých věkových skupin, s velmi rozdílnými zkušenostmi a znalostmi o PK – ten měl znalosti už slušné, ale chtěl vědět ještě více, ta měla znalosti o bylinách, další zase s ekologií, s psaním grantů, další zeleninový zahradník, další pracuje ve vzdělávání dětí a mládeže, tenhle zrovna zdědil zarostlý pozemek a chce vědět, jak ho zúrodnit přirozeným a udržitelným způsobem a tamten měl jen balkon s pár květníky. A byli i takoví, kteří o tom nevěděli téměř nic, a tak se to prostě dozvědět chtěli.
Už tedy ta skupina lidí, která se sešla, velmi přispěla k tomu, že kurz byl tak úžasný. Přišlo seznamování, které proběhlo originálním a hravým způsobem. Vše evidentně pečlivě naplánováno, látky hodně, a tak po hravém úvodu a zajímavém způsobu seznamování jdeme nekompromisně dále.
Už od první hodiny jsme dostávali množství zajímavých informací, každá započatá hodina měla své zvučné a velmi permakulturní téma. Jednotlivá témata byla prokládána zábavnými, osvěžujícími, ale zároveň velmi přínosnými hrami a cvičeními. Vlastně i tyto „hry“, cvičení, sdílení, meditace, sebepoznávací techniky – čehož byl během kurzu dostatek, také významně přispěly k vysoké kvalitě kurzu. Z mého pohledu, kdybych se tam nešel hlavně naučit PK design, tak už jen za ty všechny hry, sdílení, cvičení, meditace, diskuze a také ti lidé, dnes už přátelé … už kvůli tomu bych to celé absolvoval klidně znovu.
Při závěrečném prodlouženém pobytu v Loutí jsme dokončovali naše cvičné projekty, a přestože celý pobyt v Loutí byl pro mě úžasným až pohádkovým zážitkem, můj stres a frustrace z toho, že to nezvládnu, dospěla k svému vrcholu. Myslím že to pocítila celá naše skupina. Záviděl jsem jiným skupinám, jak jim to jde a jaké úžasné projekty jim rostou pod rukama. Ale prošli jsme svou krizí, odrazili jsme se ode dna, a s pomocí vždy vstřícných a podporujících lektorek, a s dobrou vůlí naší skupinky jsme projekt dokončili. Muselo se sice přistoupit i na velmi půlnoční práce, museli jsme si odříct večerní oheň s kytarou, ale nakonec jsme „to dali“.
Druhý den ráno jsme šli prezentovat náš projekt jako první, a ano 🙂 naše skupina svůj projekt dokončila a úspěšně ve 45ti minutové prezentaci svůj design na fungující farmičku obhájila.
Uf. Velká, moc velká radost a úleva ! Následovaly ostatní 4 skupiny, kterým jsme odvážně prorazili cestu 🙂 a také i oni zdárně a obhájili. Každá skupina představila své originální řešení designu pozemku, který byl pro všechny zadán stejný. Konec kurzu byl tu. Následovalo společné sdílení a loučení. Závěrečné dojetí bylo jasně viditelné úplně na všech.
A už jen celkové shrnutí.
No tedy, to jsem si ani ve svém nejlepším snu nepředstavoval. I když jsem to tušil 🙂 Bylo to pro mě jako balíček mnoho v jednom.
Nejen, že jsem pochopil podstatu PK a designování. Ale navíc jsem prožil velmi užitečná a zajímavá cvičení dotýkajících se jak fyzických, tak emocionálních, sociálních, mentálních ba i spirituálních lidských potřeb, ze kterých můžu čerpat ještě dlouho. A taky jsem tu poznal velice zajímavé a prima lidi, permalidi :), a prožil s nimi společně téměř půl roku, což bylo tak moc fajn. Věřím, že s některými z nich se budu vídat a setkávat, a možná i v konkrétních perma záležitostech ještě dlouho.
A ještě jsem pochopil, že Permakultura je spojená s lidmi, vztahy, společným sdílením a vzájemnou podporou. Takovýchto kontaktů a mnoha dalších možností, co a jak dále, se nám na kurzu dostalo vrchovatou měrou. Je jasné, že permakultura je nekonečně pestrou a tvůrčí záležitostí, jako je sama příroda, a tak dokončení PDC může být, a že pro mě je, místem, kde všechno právě začíná.