O víkendu 27. – 29. července 2018 se členové a přátelé Permakultury (CS) setkali na tradiční letní pohodové sešlosti v usedlosti Prádelna – tady se kdysi opravdu pralo prádlo pro hrad Veveří!

V nejrušnějších chvílích se nás sešlo celkem devatenáct, od zasloužilých zakládajících členů z Brna přes nynější radní našeho spolku až po hosty, které jsme viděli poprvé v životě. Prostředí bylo nádherné – barokní usedlost, vlastně skoro zámeček Prádelna pod hradem Veveří, kde žije Dana Kellnerová, naše bývalá předsedkyně. Kolem jsou samé lesy a hned za domem rybníček jako pro rusalky. Nad rybníčkem jsou postavené dva velké altány, vlastně venkovní učebny, a v nich se větší část našeho setkání konala.

Ale začnu úplně od začátku – pro mě osobně se totiž všechno začalo odvíjet už ve čtvrtek, kdy jsme ve čtyřech lidech jeli do Hodonína hodnotit nový projekt do naší Sítě permakulturních projektů ČR. Kromě naší řidičky Ivy Volfové (letos absolvovala kurz PDC) a mě jela ještě známá permakulturní lektorka a bylinkářka Katka Horáčková a anglický lektor George Sobol, který byl před dvaceti lety u zrodu permakultury v Čechách a na Slovensku a teď měl zvláštní poslání – provést akreditaci mého diplomu DAPD (Diploma of Applied Permaculture Design), na kterém jsem pod jeho vedením tři roky pracovala.

Dorazili jsme poměrně pozdě večer, a tak jsme si stihli jen prohlédnout centrum Hodonína s malebnými historickými stavbami (jinak nás zaujal ohromný nápis na jednom domě „Nejsme Češi, jsme Moravané“) a dát si místní pivo (zázvorové nefiltrované), bramboráčky a topinky. Původní plán sice byl najít vinný sklípek, ale to jsme už nějak nezvládli.

Ráno jsme hned vyrazili do Jarohněvic u Dubňan, na projekt naší členky Hany Antošové. Je to velmi aktivní mladá maminka, která druhým rokem na pozemku o 2,5 ha vytváří anastazijský ráj pod názvem Bylinková farma. Všechno jsme si prohlédli, nafotili a brzy se to objeví na našem webu, včetně pozvánky na návštěvní den 8. září, kdy otevře své brány veřejnosti přes 20 projektů z naší sítě.

V bylinkovém ráji

Bylo před polednem a nám zbývalo trochu času, a tak jsme se rozhodli vmáčknout do programu prohlídku Sonnentoru v blízkých Čejkovicích (velmi známý rakouský producent bio bylinných výrobků, hlavně čajů a koření). Představovala jsem si plantáže bylinek, ale tak to tam vůbec nevypadá, bylinky se tu jen zpracovávají a pěstují je farmáři jinde. Našli jsme tu zákaznicky vstřícné centrum s kavárnou, velkým obchodem s úžasně pestrou nabídkou, rozhlednu a zahrádku s ukázkami bylin, která je založena na rozlehlém dvoře bývalé usedlosti. Do Sonnentoru jsme dorazili ve dvanáct hodin a právě začínala prohlídka jejich provozů, ke které jsme se připojili. Jelikož byl všední den, viděli jsme, jak všechno funguje a jak se bylinky drtí, míchají, pytlíkují a balí. Mají tu i galerii fotek českých farmářů, kteří pro Sonnentor pěstují bylinky, ale zpracovávají se tu také suroviny od pěstitelů z exotických zemí a všude se uplatňují náročné etické standardy – což znamená, že Sonnentor jedná se svými dodavateli ještě lépe než Fair Trade, i když oficiální nálepku Fair Trade nemá.

Odpoledne nás v Brně čekala ještě prohlídka další zahrady Žilkových, tentokrát založené na malé ploše u rodinného domku a už vyzrálé. Paní Pavlína Žilková vede pobočku Lipky Jezírko a s manželem vybudovali (a stále budují) u svého domku úžasnou přírodní zahrádku s úkryty pro živáčky, jezírkem, zelenou střechou, různými typy záhonů, polykulturami, kouskem jedlého sadu… prostě je to malý přírodní a permakulturní ráj a celek zároveň působí i esteticky. Potkáváme se tu s našimi přáteli, kteří také míří na konvergenci, a povídáme si u výborného občerstvení.

Představuje se Prádelna – a obhajuju diplom DAPD

Každého, kdo Prádelnu ještě nenavštívil, tahle budova překvapila a fascinovala – má ohromnou atmosféru, leží uprostřed lesů a svou velikostí (má tři rozlehlá křídla) si říká o využití nejlépe jako nějaké vzdělávací centrum, ale částečně rekonstruovaný je zatím jen čelní trakt domu. V pátek večer pršelo, a tak jsme se shromáždili v kuchyni – nemohli jsme bohužel pozorovat velké zatmění Měsíce – a probírali jsme, jak se kdo má, a hlavně momentální situaci s Prádelnou. Dana Kellnerová uvažuje o jejím prodeji, ale pokud by šlo vymyslet nějaký projekt, jak usedlost využít a nemuset ji prodávat, asi by byla raději. A pokud už prodat, pak nejlépe nějaké lesní základní škole – mateřských lesních školek je totiž fůra, ale chybí jim pokračování. Dana si dala zpracovat vizualizace přestavby Prádelny na školu se dvěma učebnami a zkouší tenhle námět porůznu nabízet. Samozřejmě by bylo jednodušší a mnohem výnosnější budovu prostě vydražit a nestarat se, kdo ji převezme a co s ní provede, ale to Dana udělat nechce.

V sobotu ráno začal vlastní program konvergence.

Nejprve jsme se „vyladili“ společnou meditací, a pak Ivana Mertová povídala o tom, co jsme v PKCS dělali po celý rok od minulé konvergence, která se konala v Kadani a Ivana ji organizovala. Bylo příjemné si připomenout, co všechno se nám podařilo – různá setkání, konference, stánky na festivalech, kurzy, publikační projekty, nový projekt etických investic.

Konečně nastal (aspoň pro mě) zlatý hřeb víkendu – moje prezentace a obhajoba DAPD, britského diplomu aplikovamného permakulturního designu. Jelikož jsem celou práci (portoflio s 10 designy) dělala v angličtině, v tomto jazyce jsou i tři vytištěné „diplomky“, které jsem přinesla k nahlédnutí, ale prezentaci jsem si připravila v češtině.

Nepoužívala jsem projektor, ale své původní malůvky (které jsem do portfolia naskenovala) rozvěšené na šňůře s pomocí kolíčků na prádlo. Prezentovala jsem stručný přehled všech designů z portfolia. Zhruba polovina jich byla „land-based“, to znamená pozemkových, ale téměř vždy se ukázalo, že je potřeba hlavně udělat sociální design a bez něj je věc v zásadě neproveditelná. Čistý pozemkový design mám vlastně jen u své zahrádky u rodinného domku, ale sociální design hraje určitou roli i tady (kurzy přírodního zahradničení, vnoučci, nájemníci, kteří také zahradničí…).

Na detaily nebyl při prezentaci čas, a tak jsem se zaměřila hlavně na první projekt – svoji cestu k diplomu DAPD včetně svého sebezpytu, co a proč chci v životě dělat, dál na druhý projekt, což byl design organizace Permakultura (CS), a konečně na poslední projekt, což byl opět sebezpyt, ale tentokrát mé ekologické stopy. Přiznávám, že mám velký problém vzdát se létání, protože fanaticky ráda cestuji. Mezi posluchači vyvolala pozornost moje myšlenka trestat se za létání vlastními „offsety“ – pokutami – 10 % z ceny letenky dát vždy na nějaký ekologický účel. Dana Křivánková mě přivedla na myšlenku, že můžu peníze dát rovnou Permakultuře CS třeba na etické investice – to mě nenapadlo, ale už jsem to udělala!

Následující diskuse se pochopitelně stočila k minulosti, kdy se uděloval obdobný český a slovenský diplom DPD, ale pak to nějak odumřelo. Rádi bychom „cestu k diplomu“ pro absolventy kurzů PDC (Úplných kurzů permakulturního designu) obnovili a dohodli jsme se, že založíme pracovní skupinu, která se tím bude zabývat.

Celý proces akreditace pokračoval „oponenturou“. Z přítomných jsem si vybrala tři oponenty, kteří jsou vesměs držiteli českého DPD – Čestmíra Holušu a Dany Kellnerovou a Křivánkovou. Jejich úkolem bylo říci, co je na prezentaci zaujalo pozitivně, co mohlo naopak být uděláno jinak či lépe a co si oni osobně odnesli. Všichni mě zahrnuli chválou a vděkem za „záchranu Permakultury CS“ – protože jsou to vesměs její zakládající členové, mají stále silné vzpomínky na krizi organizace, která udeřila jako blesk v roce 2011 a trvala v mírnější podobě v podstatě až do roku 2016. Bylo také znát, že nejsou příliš zvyklí na sociální designy (spíše na pozemkové) a že se jim tu otevřely nové možnosti. Dana Kellnerová mi velmi správně připomněla, že bych mohla ve své hyperaktivitě kapku zpomalit a žít pohodověji, a pak by se mi i lépe dařilo snižovat svoji ekologickou stopu :-).

Pak mi Katka za všechny věnovala dárečky, včetně srdíčka s asambláží dalších malůvek a výstřižků, kam mi různí lidé připsali povzbuzující vzkazy. George mi předal diplom od britské permakulturní asociace, a tím celý rituál skončil. Sláva, mám DAPD!

Od semínek k hliněným pecím a k rusalkám v jezírku

George pak vytáhl sáčky semínek, která získal od britské semínkové firmy; protože v příští sezóně už budou prodávat čerstvá, jsou tato (s mírně sníženou klíčivostí) k dispozici. Ukázal nám, jak skládat z použitých papírů semínkové sáčky, abychom se mohli lépe dělit. Pak jsme strávili příjemnou půlhodinku prohlížením a dělením semínkové nabídky.

Odpoledne, když už sluníčko tolik nepálilo, jsme pod vedením „domácí paní“ Dany vyrazili na hezkou, asi dvouhodinovou procházku po okolí, nejdřív po lesnaté stráni naproti hradu Veveří, pak dolů k přehradě a po mostě na druhý břeh a zpátky, kde se nám otevřely nádherné výhledy. V přehradě se bohužel nedá koupat kvůli sinicím.

Po večeři jsmesi venku v altánu zimprovizovali promítací sál z prostěradla a Majka Venerová nám promítla fotky a vyprávěla o svém cestování po Novém Zélandu.

Všechno jídlo jsme si připravovali vlastními silami a bylo vynikající – zvláštní dík hlavně Dáše, Katce a Ivaně, které se vystřídaly jako šéfkuchařky, ale i ostatním, kdo pomáhali!

V neděli jsme program začali protažením páteře pod vedením Nadi. Do následujícího programu jsme vmáčkli během dopoledne všechno, co kdo ještě nabízel a navrhoval.

Majka představila projekt biointenzivní zahrady na Novém Zélandu, kde budou teď s přítelem Honzou dva roky pracovat.

Hostitelka Dana nám ukázala fotky z workshopu tuším v roce 2005, kdy na Prádelně vzniklo 5 pecí či hliněných kamen, a pak nám vzniklé výtvory – vesměs velmi krásné – ukázala v reálu.

Jakub Zelený, náš host, který se s permakulturou teprve seznamuje, nám představil svůj projekt tržní biozahrady vybudované na některém pražském brownfieldu. Všechno je zatím v počátcích a stádiu prvních plánů, Jakub vlastně hledá inspiraci a různé náměty a fungující modely podobných projektů. Protože pochází z akademické environmentalistické sféry, ovládá „newspeak“ potřebný pro jednání s úřady a architekty, má také kolegy zvládající propagaci a PR, ale všichni jsme cítili, že jim chybí kontakt s praxí, s reálnými ekonomickými podmínkami, s pěstováním, komunitními zahradami, KPZkami a vším podobným, co by jejich skupinku trochu „sneslo na zem“ a zároveň inspirovalo, jak na to. Snad jsme mu poskytli nějaké užitečné podněty.

Před závěrečným obědem jsem ještě nabídla malou dílnu PR, kde nám vydatně pomohla Dana Kellnerová. A po obědě se lidé už začali pomalu rozjíždět, ale některé „rusalky“ se ještě proplavaly v tůni za Prádelnou a vynořily se svlasy ozdobenými okřehkem… a do Prahy jsem se vrátila poněkud zmožená, ale šťastná, protože to byl opravdu báječný víkend.