Máme tady čerstvou reportáž od účastníka letošního kurzu PDC – což je Permaculture Design Certificate – úplný kurz permakulturního designu 2023. Autorem článku je Lukáš Mlejnek, od kterého ještě jistě uslyšíme !
Byl jsem stavební projektant, takže jsem se většinou věnoval spíše technice, ale postupně jsem zjistil, že mě více láká zahradničení a chovatelství. Takže bych chtěl jít spíše touto cestou. Kurz byl dalším dílkem do mozaiky změny životního stylu, který započal záhy po VŠ, kdy jsem si uvědomil důležitost pěstování vlastní zdravé stravy a péči o životní prostředí. Hokejovou kariéru jsem ukončil a chci se teď věnovat hlavně přírodě a věcem co mají smysl. Kurz mi dal náhled a utvrdil v tom, čemu se chci věnovat.
V průběhu kurzu jsem řešil také otázku koupě pozemku, který jsem už hledal delší dobu. Měl jsem představu, co zhruba chci, a na kurzu jsem se v tom utvrdil. Takže teď už zbývá jen: ´Hurá do toho!´ Pozemek jsem po kurzu opravdu koupil. A podle nabitých zkušeností se budu snažit postupně vybudovat přírodní zahradu v permakulturním stylu. Na začátku budu hlavně pokorně pozorovat a rozmýšlet se co a jak. Čeká mě kosení, zakládání sadu a záhonů a spoustu krásné práce. Pokud by byl zájem, tak rád přivítám i pomoc při budování pozemku.
Po delším oťukávání s permakulturou, s kterou jsem se seznámil asi kolem roku 2017 a od té doby jsme spolu dobří přátelé, jsem se loni rozhodl, že je načase do tohoto životního kultu více zabrousit. Loni mi to ještě nevyšlo, ale letos jsem do toho konečně praštil. Vybral jsem si permakulturní dizajn, který se konal v Ašrámu ve Žďárci u Skutče, což bylo pro mě nejblíže.
Setkání první
Škola byla naplánována na 3 vícedenní setkání trvající od středy do neděle. Jelikož šlo o parmakulturu, autem jsem jet nechtěl, takže jsem jel kus vlakem a pak spolujízdou, což praktikuju již mnoho let. Po příjezdu na místo jsem se seznámil s dalšími souputníky, kteří se rozhodli jít do této akce také. Bylo to dokonce mezinárodní setkání, jelikož se ho zúčastnily i zahraniční studentky 🙂 (ze Slovenska, pozn.red)
Seznámení proběhlo v přátelském duchu a hned nás přivítaly i naše ekologické průvodkyně v podobě Katky a Magdy, které celý kurz sršely neutuchající energií. Proto nás za chvíli hned zapojily a zatáhly do programu, který byl velice bohatý a nabitý informacemi. Vzdělávání probíhalo téměř nepřetržitě, bylo opravdu o čem. Kdo poznal přírodní zahradničení, tak ví, že dnes je těch informací už mnoho, jen je najít… Začali jsme seznamováním se základními pojmy, byla nám vysvětlena permakulturní etika a principy. Sami jsme měli za úkol doplňovat různé příklady, takže nuda určitě nebyla.
Po blocích výuky nás čekaly jídelní pauzy tvořené kulinářským uměním naší báječné kuchařky Cecilky. Po vydatném jídle jsme dále probíraly věci okolo zdravého ekosystému. Aby nebyla výuka táhlá, tak jsme se zabavily různými hrami, skládali jsme například básně typu Haiku na pojmy z ekologie. Učili jsme se o oslunění, výpočty výšky stromů, mrazové kotliny a podobně.
Učitelky na nás byly dobře připravené a měli k výuce různé zajímavé malůvky. Téma soběstačnosti a udržitelného životního stylu bylo cítit ve vzduchu. Indiánská poučka 7G, tedy, že by člověk měl žít tak, aby neovlivnil 7 budoucích generací, není vůbec snadná, ale můžeme slíbit, že se o to alespoň pokusíme.
Postupně nás Katka s Magdou začali připravovat na zadání našeho závěrečného projektu, jednalo se o návrh jednoho hektaru půdy, který byl za ášramem, to jsme ještě vůbec nevěděli, co nás čeká a nemine. Základní pravidlo permakultury, tedy Pozoruj, nás začalo provázet na každém kroku. Takže jsme začali kolem dokola kroužit okolo tohoto pozemku, který byl opravdu krásný a inspirativní a nabízel neskýtané možnosti.
V sobotu večer na nás holky připravily náročný večerní program, kde jsme využili pruhovaných triček, která jsme si měli vzít s sebou. A to docela tématicky, jak už bylo bystřejším napovězeno, nás čekaly vrstevnice, tedy vrstevnicová noc. Takže jsme dostaly papíry a plánek a měli jsme se činit. Ale nějak jsme to všichni nakonec zvládli a za odměnu jsme mohli jít konečně spát a s dobrým pocitem..
Dostávali jsme i domácí úkoly spojené s tématikou. Čekal nás jednoduchý test půdy, z kterého jsme se dozvěděli něco o naší půdě. Komu zbyl nějaký ten čas, tak si mohl udělat doma návrh na svůj pozemek a zkonzultovat ho, což bylo velmi přínosné . Výuka probíhala i venku, poznávali jsme stromy a různé byliny.
Velmi vítaným zpestřením programu byla semínková směnárna, kde jsme si každý odnesli domů spoustu nových rostlinek. Výpěstky se se zanícením vyměňovali i v průběhu kurzu. Počasí nám docela přálo, takže po ranní józe byla procházka loukou osvěžující. Sbíraly se také jedlé plevele, které byly zakomponovány do našich jídel.
Prostředí ášramu bylo velice příjemné. Na stole byly stále rozloženy mraky knížek, kde si člověk mohl cokoliv vyhledat, co mu uniklo, či o čem chtěl vědět více. A Permakultura CS nás zásobila knížkami, které jsme si chtěli odnést domů.
Setkání druhé
Od druhého setkání nás už více čekala individuální práce na projektech, dostali jsme zákres pozemku a pracovali jsme s mapami, stromy, stínem a všem, co nás napadlo. Byli jsme rozděleni do skupin po cirka 3 lidech, abychom spojili síly a představy. To bylo dále prokládáno výukou a dobrým jídlem.
Součástí programu byla i prohlídka KPZ rodinné farmy v Částkově, což bylo opravdu velkou inspirací. To, co tam ti 2 lidé vybudovali, stojí opravdu zato. Prohlédli jsme si jejich zahradu, záhony, sad i políčko a žasli jsme. A myslím, že jsme všichni do jednoho odcházeli velmi nabití silnou pozitivní energií s motem: ´Když se chce, tak všechno jde!´
Nakopnuti tímto krásným zážitkem jsme se po návratu ihned pustili do práce na našich projektech. Někteří byli tak zabraní do práce, že jsme už nestíhali ani pauzy na obědy Ale na druhou stranu byly ty informace natolik cenné a práce tak zajímavá, že nám ani ten workoholismus vůbec nevadil. Někteří trochu bojovali s měřítky ale i to jsme překonali.
Měli jsme blok o stromech s praktickou ukázkou stříhání stromů v sadu. Střih stromů je odjakživa věčné téma, takže si každý přišel na své. I těch stromů a keřů či bylinek, co člověk zatím nezná, bylo požehnaně, takže jsme se snažili zapamatovat ty, které jsme zatím neznali.
Měli jsme jeden večer i s promítáním vlastních pozemků a zahrádek, což bylo také velmi inspirující. Prostě každý z nás doma něco krásného tvoří. A když jsme z kurzu přijeli domů, tak jsme měli plno elánu a chtěli jsme hned něco sázet a tvořit. Někdo si drtil kameny na štěrk a někdo převážel tuny kompostu a hlavně jsme všichni šetřili drahocennou vodou a přemýšleli nad dešťovkou a kadibudkou.
Setkání třetí
Poslední setkání se už ve vzduchu vznášela obhajoba projektu, na kterou jsme se všichni moc těšili. Měli jsme už postupně zaplněné velkoformátové papíry jak stávajícího stavu, tak budoucího návrhu. Mnozí se vyřádili a každý projekt byl něčím jiný a přinesl jiné inovativní řešení. Katka s Magdou nám asistovali a snažili se pomoci a poradit co a jak propojit, díky jim za to. Například principy spojit více funkcí a analýza prvku se mi velice líbila.
Program byl náročný ale dobře vymyšlený, takže se to dalo zvládnout. Řešili jsme i environmentální problémy a trochu jsme posmutněli nad lidskou populací. Ale abychom dlouho nesmutněli, tak k nám na návštěvu dorazili i kolegyně s ploskořezy od Přémy (www.permaprema.cz) a Šárka Bočková se zahradní Ollou (www.zahradniolla.cz), takže kdo chtěl, mohl si něco dalšího odvézt s sebou. Všichni se činili, měli celé ruce plné práce a navíc jsme na projekt nebyly sami, takže jsme si práci rozdělili podle toho, co kdo uměl, což bylo moc fajn.Cílová rovinka, tedy 45minut prezentace projektu se mi ze začátku zdála docela dlouhá, ale popravdě to bylo docela málo a nakonec jsme si museli pospíšit, abychom to vůbec všechno stihli. Finále proběhlo v přátelském duchu a mnozí ukázali zajímavá řešení. Někdo chtěl hold sady a někdo berušky 🙂 (tohle pochopí jen zasvěcení 🙂
Po prezentaci záměru, který byl navržen na míru pro rodinu s dvěma dětmi, co se chtěli z části pozemkem živit, jsme představili navržený projekt a snažili se nastínit navrhnuté řešení. Po prezentaci nás Magda s Katkou, případně přísedící, zasypali otázkami, na které jsme ochotně odpovídali. Projekty nebyly dokonalé, spoustu věcí si člověk ještě uvědomil v průběhu času a už jsme to nestihli zakomponovat, ale v rámci možností jsme všichni prošli a stali se z nás permakulturní dizajnéři, za což všichni děkujeme.
Nakonec nás čekala ještě velkolepá oslava složení zkoušek, která proběhla v přátelském a zahradnickém duchu – formou tomboly, kde každý odjížděl s minimálně 2 a více novými rostlinami náhodného výběru. Komu se nevešly, tak si je vyměnil, a navrch dostal topinambury.
Všem, koho toto téma zajímá a baví, tak vřele doporučuji navštívit některý další turnus výuky. Sláva Permakultuře!
Lukáš Mlejnek
