Adéla Hrubá

Osobní zážitky s tím, jak sociokracie funguje a jak napomáhá efektivní práci ve skupinách.

Začátkem prosince roku 2015 jsem dostala nabídku na spolupráci v mezinárodním projektu Children in permaculture (www.childreninpermaculture.com). Cílem projektu je začít předávat permakulturu dětem, vytvořit výukové materiály, integrovat je do školních osnov. Tento projekt je podpořený grantem Erasmus+. Účastní se ho 5 evropských zemí (Anglie, Slovinsko, Itálie, Rumunsko a Česká Republika), z každé země jedna zastřešující organizace (za ČR je to Cassiopeia, centrum pro ekologickou a globální výchovu) a základní tým tvoří 17 lidí nejrůznějších národností. Osobně se známe jen málo, fyzicky se máme možnost potkat cca jednou za půl roku. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné tímto způsobem společně pracovat na velkém projektu, jehož cíle a výstupy jsou poměrně ambiciózní.

Po počátečním nadšení několika lidí, kteří stvořili základní vizi, se projekt dostal do stagnace – jak začít myšlenky krok po kroku uvádět do praxe? Všichni, kteří v té době na projektu pracovali, se shodují v tom, že sociokracie byla jedním z hlavních impulzů, který pomohl tuto krizi překonat a přehoupl projekt do velmi tvořivé a produktivní fáze, ve které se teď nachází.

Hned v úvodu mi bylo řečeno, že je velice důležité mě s tzv. sociokracií seznámit. Ten pojem jsem slyšela poprvé v životě a vůbec nic mi neříkal. Několik prvních měsíců, kdy jsme pracovali jen on-line, jsem se seznamovala se základní agendou a přišlo mi dost překvapující, jak je vše přehledné a transparentní a jak každý přesně ví, co má dělat. V červnu 2016 jsem většinu týmu poznala osobně na setkání ve Slovinsku a hned potom prošla dvoudenním kurzem sociokracie, který vedl Rakesh (medailonek viz http://www.akademiepermakultury.cz/rakesh-rootsman-rak-bhambri) v Záhřebu pro firmu Lush.

Byl to pro mě přelomový zážitek! Zažila jsem, že je možné pracovat úplně jiným způsobem, než jsem dosud byla zvyklá. Ten způsob ve mně vyvolával nadšení, radost a velký pocit uspokojení a smysluplnosti, protože jsem dostávala úkoly, které mi byly šité na míru a mohla jsem začít dávat přesně to, co mi jde nejlépe. Zároveň mě ostatní podporovali, abych si zkusila i náročnější výzvy, na které bych si za jiných okolností vůbec netroufala. To znamená, že jsem měla možnost vyzkoušet si roli facilitátora, který vede diskusi celého kruhu a formuluje návrhy skupiny, které se pak společně schvalují, i roli vedoucího jednoho z kruhů. Je žádoucí, aby tyto role přecházely z jednoho na druhého plynule a přirozeně s ohledem na to, že každá skupina, každé společenství lidí je živý organismus, ve kterém se energie neustále mění, transformuje a přelévá přesně tak, jak je třeba. Tento postup umožňuje začít neustálou změnu tvořivě využívat a zároveň plně rozvíjí potenciál všech.

Evaluace základních cílů a rolí i jejich náplně se děje každých 6 měsíců. Důraz na zpětnou vazbu a její pozitivní integraci pomáhá, aby celý systém byl otevřený a flexibilní. To znamená, že sociokracie je systémem, který mě neomezuje, ale naopak mi poskytuje oporu a rámec, aby procesy rozhodování a řízení, ačkoli se dějí společně a dávají prostor pro hlasy všech zúčastněných, byly rychlé, efektivní a konstruktivní a nespotřebovávaly více energie, než je nezbytně nutné.

Dodnes jsem překvapená, jak rychle a efektivně jsem byla včleněna do projektu, který již několik měsíců běžel. Hlavní přínosy sociokracie vidím v tom, že poskytuje nástroje, jak vést a řídit společenství lidí nehierarchicky. Sociokracie umožňuje dělat věci takovým způsobem, že všichni, kterých se věc týká, se cítí vyslyšeni a berou výsledné rozhodnutí za své, protože se na něm podíleli. Skupina dává prostor všem a sdílí jejich sílu. Každý problém, před kterým skupina stojí, je díky tomu nazírán z mnoha různých úhlů pohledu a výsledné rozhodnutí je pak mnohem účinnější a odolává více možným nebezpečím. Rozmanitost přináší větší efektivitu i stabilitu celého systému.

Sociokracie staví na dávné tradici tzv. poradních kruhů, zároveň však byla adaptována pro byznys, který z ní po několika desetiletích vytvořil velice efektivní nástroj. Dnes zažívá rozkvět a představuje velký potenciál především pro neziskový sektor a komunitních i sociální projekty nejrůznějšího typu. Můžete ji využít všude tam, kde se pracuje ve skupině nebo v týmu – velice užitečná může být nejen pro zastupitelstva a radnice, ale např. i ve školství. Proto jsem velice ráda, že do Čech přijede jeden z nejlepších současných evropských lektorů a uspořádá zde dvoudenní praktický kurz sociokracie, který vřele doporučuju.