O víkendu 22. – 23. 2. 2020 jsme s Ivanou Mertovou učily pokročilý kurz nazvaný Permakulturní design lidských společenství. Dějištěm bylo přívětivé prostředí Sousedské klubovny v Praze na Jižním Městě. Byly to dva dny plné pohody a sdílení, a pro nás lektorky znamenaly i spoustu nasbíraných zkušeností.
Téma kurzu bylo v našem prostředí celkem průkopnické, ale na permakulturních setkáních ve světě téma práce s lidmi (čili desinu společenstev) naprosto vévodí, a má to své dobré důvody: i kdybyste skvěle zvládali pěstování a práci s pozemky, nebude vám to moc platné, pokud se nedokážete dát dohromady s dalšími lidmi, komunikovat a spolupracovat. Tahle oblast je taky podstatně složitější a zapeklitější než práce s rostlinami, zvířaty, pozemky a krajinou. Snad proto, že především musíme pracovat sami se sebou – a člověk nikdy nevidí sám sebe tak objektivně a věcně jako své prostředí. A lidské vztahy bývají komplikované.
Permakultura přebírá různé nástroje komunikace a spolupráce, které lidé už vymysleli – sem patří třeba nenásilná komunikace (non-violent communication), poradní kruhy, společenství podle Scotta Pecka, myšlenkové mapy, sociokracie nebo Dragon Dreaming (dračí snění) – a kromě toho se snaží odvodit ze zásad permakulturní etiky a z permakulturních principů a postojů i svá vlastní pravidla, zákonitosti, rady a tipy, které se ovšem bez výjimky shodují s ostatními metodami založenými na nehierarchičnosti, rovnosti, vzájemném respektu, hloubkovém naslouchání, vytváření bezpečného prostředí a na snahách stimulovat v lidech jejich nejlepší stránky, talenty a schopnosti.
Tuhle obrovskou oblast jsme se snažily během dvou dnů probrat a už v neděli večer – hned po skončení kurzu – jsme viděly, co a jak by se dalo vylepšit. Všechno se totiž do dvou dnů vtěsnat nedá a určitě bude lepší příště zařadit víc praktických cvičení a konkrétních příkladů ze života, i za cenu, že se nestačíme zmínit úplně o všech existujících metodách.
Vřelý dík kurzistům!
Naši kurzisté nám posloužili jako pokusní králíci (což možná sami ani netušili) a někteří přišli s velkým vkladem vlastních zkušeností a řešení, jako třeba Anička Černá, která iniciativu Sousedské klubovny založila, „táhne“ ji a stará se také o blízkou komunitní zahradu Vidimova. Moc děkujeme všem čtyřem kurzistkám, které to s námi vydržely až do konce – ze sedmi kurzistů totiž v neděli tři odpadli kvůli řádící chřipce, a také proto, že „hlídací babičky“ jednoho manželského páru se už vyčerpaly a požadovaly návrat rodičů k dětem.
Nízký počet účastníků (později účastnic) mně osobně vlastně vyhovoval, protože jsme se mohli pořádně vzájemně poznat a byl prostor pro sdílení různých zkušeností i plánů do budoucna. Univerzální téma, které se u neziskovek a dobrovolných iniciativ stále vynořuje, jsou peníze, odměny a motivování lidí, čili udržování věcí v chodu. Často jsme schopní v prvním záchvatu nadšení nějakou aktivitu rozběhnout, ale pak nám „dojde pára“, naši spolupracovníci se vyčerpají, všechno ztrácí tempo… a pak je každá rada drahá. Tady právě pomáhají metody jako Dragon Dreaming, které už v sobě mají zabudované stádium reflexe, dostatku času na ohlédnutí, ocenění, odpočinek – a pak na nové čerstvé snění…
Další velké téma je vzájemná domluva s „konvenčnějšími“ spoluobčany, kteří na nás ekology a alternativce často pohlížejí jako na blázny… ale i tady hodně pomůže, když budeme pracovat sami na sobě, pokusíme se do ostatních lidí vžít, a také budeme působit názornými příklady, které jim vytvoříme před očima.
Kam zamíříme dál
S Ivanou jsme pochopitelně stavěly hlavně na tom, co známe – prošly jsme kurzem (Ivana dvěma kurzy) sociokracie, kurzem Dragon Dreaming, a tuto metodu jsme navíc zkoušeli aplikovat na práci rady spolku Permakultura CS pod vedením kouče Martina Halíře. Proto jsme úplně nevyužily možnosti, které nabízejí samotné „permakulturní vody“ – především knihy a workshopy britské lektorky a autorky Looby Macnamara (People and Permaculture a další), ale Ivana brzy pojede do Anglie na Loobyin kurz Cultural Emergence (vynořování nové regenerativní kultury), takže na to bude expertka. Dál máme přímo pod nosem jednoduchý nástroj (dokonce jsem zkrácenou „kuchařku“ v roce 2014 sama přeložila), a sice metodiku Roba Hopkinse, jak rozjet místní iniciativu Transition Town. Tenhle návod se hodí i na formování jiných ekologických skupin (třeba k založení LETS – systému místní měny a směny) a najdete ho na stranách 10-13 naší tenké brožurky „Transition – změna k lepšímu“, která je ke koupi obchodě.