Letní konvergence Permakultury (CS), která se konala 19 – 21. července 2019 ve Křtinách u Brna, se opravdu vyvedla. Přijelo víc lidí než v minulých letech a prostředí i atmosféra byly báječné.

Lidé se někdy ptají, co to přesně je konvergence. Definovala bych ji jako setkání fanoušků určité věci (jejich společným zájmem může být cokoli), kteří si vytvářejí program sami vlastními silami – nejde tedy o konferenci na předem dané téma, ale o pestrou mozaiku všeho, co kdo dělá a co chce ostatním představit.

V ČR se konaly letní konvergence od samotného vzniku permakulturního hnutí v roce 1996 a v prvních letech byly spojovány s valným shromážděním spolku. To se ale neosvědčilo, protože o prázdninách není velká chuť schůzovat, a valné hromady se přesunuly na leden nebo únor. Tím se z konvergence stalo ještě otevřenější setkání, vhodné i pro rodiny s dětmi nebo pro lidi, kteří se chtějí s permakulturou teprve seznámit.

Konvergenci organizujeme v rámci ČR pokaždé jinde a v posledních čtyřech letech to vypadalo takto:

2015 Bílé Karpaty
2016 Růžďka na Valašsku
2017 Kadaň
2018 Brno, Prádelna

Pro letošek jsme vybrali Horní Mlýn ve Křtinách u Brna, protože jsme ho znali jako krásné místo, jehož majitelé jsou iniciátory mnoha zajímavých místních aktivit, projekt je zařazený do naší mapy a sítě permakulturních projektů ČR, a navíc snadno pojme třicítku účastníků, protože se tu konají různé tábory.

Trnitá cesta vrakem auta po D1

My ekologové bychom se asi měli radovat, že je cestování auty lidem co nejvíc znepříjemňováno, ale já jsem to tentokrát bohužel slízla taky. Nezbývalo mi nic jiného než vzít auto – vezla jsem s sebou příliš mnoho pomůcek potřebných k programu, našich tiskovin na prodej a podobně. Jelikož mi moje potomstvo zabralo naše auto (jsem ráda, že ho sdílíme), zašla jsem do půjčovny v naší ulici a získala jsem tam postarší fabii: snadno jsem se vyrovnala s tím, že jí svítila kontrolka, kterou jsem měla ignorovat, a že měla utržený poklop na zavazadlovém prostoru. Ale při rychlosti přes sto kilometrů v hodině se auto mrtvičnatě rozklepalo, takže nezbývalo než jet pomalu. (Je tedy pravda, že na D1 moc možností zvýšit rychlost beztak nemáte, skoro všude jsou zabrané nějaké jízdní pruhy pro opravy.) Vrchol všeho ale byl, že jakmile jsem otevřela dokořán okénko u řidiče, vydalo podezřelé zarachocení a už nešlo zavřít! To mi nahnalo strach, jelikož jsem věděla, že v neděli nám při cestě zpátky má pršet.

Nicméně všechno jsme překonaly a s Ivanou Mertovou a Cecilií Kadrnožkovou jsme po necelých pěti hodinách jízdy zdárně dorazily do Křtin. Tam už se pomalu začali sjíždět účastníci.

Prezentace, sdílení, povídání…

Budova Horního Mlýna má rozlehlé druhé patro s velkým sálem na spaní, jídlo i na program, část je oddělená jako kuchyňka. V pátek večer jsme se pustili do promítání prezentací, nejdřív nás Brňák Pavel Filip seznámil s tím, jaké zkušenosti nasbíral a jaká řešení použil při přetváření domku a zahrady v Pitíně v Bílých Karpatech, pak Eva Freibergová prezentovala nový ukázkový permakulturní projekt z naší sítě jménem U kozy a petržele – jeho majitelé, Standa a Petra Kutáčkovi, shodou okolností několik let také bydleli na Horním Mlýně. A konečně opožděně dorazila Jana Kotoučková a promítala fotky ze svého exotického výletu do Kambodži aVietnamu.

Prezentace pokračovaly i v sobotu večer, kdy se Ivana Mertová pochlubila fotkami z komunitní zahrady v Kadani a Jana Kotoučková svými realizacemi na různých školách, poutavý byl také hodinový film se švýcarským ekozemědělcem Martinem Ottem, který dokáže podat problematiku vztahu lidí a krajiny v neuvěřitelně trefné a pedagogicky obdivuhodné zkratce.

Představuje se Horní Mlýn a okolí

V sobotu ráno si mohli zájemci vyzkoušet kosení na částech ovocného sadu, který k Hornímu Mlýnu patří. Pozemek se kosí postupně, po částech, některá místa se vynechávají s ohledem na vzácnější plané rostliny, které se tu vyskytují a na které je navázána řada druhů motýlů a dalšího hmyzu. Pak jsme si pod vedením „domácího pána“ Petra Jelínka, který používá přezdívku Gao, prohlédli vestavby ze slámy a hlíny, kompostovací záchody, kořenovou čistírnu, jezírko a polykulturní bylinko-zeleninové záhonoviště. A konečně jsme se vydali na druhý konec Křtin na prohlídku komunitního obecního sadu – jak jsem pochopila, prosazení této myšlenky bylo také hlavně Gaovo dílo, stejně jako zřízení chodníků, aby školáci nemuseli kličkovat mezi auty, vytvoření trhů s lokálními produkty a další podobné „tmelící“ aktivity. Jelínkovi se kromě toho účastní i v brněnském LETS a jsou vůbec takovými dobrými duchy místní komunity.

Samozřejmě jsme si nedali ujít ani prohlídku barokního kostela od Santiniho, který je opravdu monumentální, a v menší skupince žen a jednoho psa (Murphy Dany Kellnerové) jsme pak zamířili na oběd do místní hospody, která svým prostředím a „přísným“ personálem představuje nostalgický skanzen socialismu…

Praktické dílny

Kromě ranního kosení se nám v programu sešly ještě další praktické aktivity, kde mohli účastníci leccos pochytit, zčásti zábavné i pro pět přítomných dětí. V sobotu odpoledne jsem uspořádala dílnu o půdě a životě v ní, což byla vlastně taková ochutnávka mého chystaného kurzu spolupráce s půdními mikroby (viz www.akademiepermakultury.cz/course/spoluprace-s-mikroby-na-zahrade-2019-10-11), ale nakonec jsme zkoumali i život v místním jezírku, uplatnili se přítomní zoologové a ukazovali jsme si pulce skokanů, larvy vážek, znakoplavky a plovatky bahenní.

Následovala dílna poznávání bylin, která měla být původně zaměřená na jedlé a léčivé plané rostliny, ale jelikož lektorka Jana Kotoučková dorazila opožděně, první část převzal Gao a ukazoval nám na svém pozemku různé typy vlhčí a sušší louky, vzácně se vyskytující byliny, různé vzájemně těžko rozlišitelné mrkvovité rostliny a tak dále. Jana pak plynule navázala se svou „kuchyňštější“ částí.

V neděli se přihnal přívalový déšť, ale to nám nevadilo, protože na programu byla „vnitřní“ dílnička upcyklace s Evou Freibergovou. Eva oplývá nápady, jak naložit se starými tričky, sukněmi nebo záclonami, a ukázalo se, že podobně kutilsky zdatné jsou i další přítomné ženy v čele s Ivanou Mertovou a „domácí paní“ Katkou Jelínkovou.

Do nedělního dopoledne se nám vešla ještě poslední dílna Ivany Mertové na téma sociální permakultury, aneb aplikace permakulturních principů a metod na lidské skupiny. Účastníci se velice aktivně zapojovali, srovnávali metody jako sociokracii nebo dračí snění s tím, co znají z vlastní praxe, a myslím, že hodně lidí to přivedlo na nové myšlenky.

Hodnocení a ohlédnutí

A pak už byl čas se rozloučit. Zkusila jsem vyzvědět, co se přítomným líbilo víc a co méně, ale všichni hodnotili celé setkání velice pozitivně – snad si uvědomíme teprve s odstupem, co se třeba dalo udělat jinak a líp. Osobně jsem ráda, že na akci dorazilo daleko nejvíc lidí ze všech konvergencí, které pamatuju – celkem 24 dospělých a 5 dětí. Část z nich přijela z Brna jen na sobotu. Setkala jsem se s mnoha lidmi, které jsem předtím neznala, zajímavá byla třeba Iva Merhautová, která žije a hospodaří v Banátu a do Brna přijela v podstatě jen porodit své třetí dítě.

Prostředí Horního Mlýna dává velkou volnost různých aktivit, možnost posezení na různých místech zahrady, dokonce i zaplavání v koupacím jezírku, a je také velmi inspirující pro každého, kdo pomýšlí na rekonstrukci starého domu.

Program se nám úplně zázračně poskládal, takže působil velmi harmonicky, ačkoli se dva prezentující omluvili na poslední chvíli pro nemoc a jedna prezentující (Jana :-)) si během víkendu odskočila neplánovaně do Prahy a nestíhala. Ověřili jsme si, že jsme schopní improvizace, a krásně jsme lektory doplňovali vlastními vstupy.

Co se týče jídla, objednali jsme catering od brněnské firmy My Kitchen, která dovezla veganské mňamky, sendviče, pomazánky a dezerty – prostě takové svačinky – v množství, které bylo spíš na ochutnávky než na zasycení. Já jsem sice do začátku k snídani nakoupila v místním COOPu chleba, džem, med a máslo, a samozřejmě kávu a čaj, ale možná toho mohlo být víc a účastníci asi trochu tápali, co se týče vlastního zásobení nebo docházení do hospody – měla jsem pocit, že jsme jim dost nezdůraznili, že obživu necháváme z větší části na nich. Jako Pražačku mě zaskočilo, že COOP zavře v sobotu v 11 hodin dopoledne a pak otevře až zase v pondělí. – Ale nikdo si nestěžoval, že by trpěl hlady.

V neděli odpoledne jsme na zpáteční cestě chytily další příval, takže jsem kvůli rozbitému okénku dorazila domů s mokrou levou půlkou hlavy a ramenem, ale aspoň jsem zjistila, že i takhle se dá řídit 🙂

Video z konvergence: www.facebook.com/PermakulturaCS/videos/363920744193468/

A tady je pro zájemce web našich hostitelů: www.hornimlyn.cz