Koncem září jsem se se skupinkou přátel, příznivců permakultury, účastnila víkendového kurzu Dragon dreaming (dračího snění), který se konal na Permafarmě Jagava u Mladé Boleslavi.
Místo konání kurzu bylo pro nás zajímavé samo o sobě – majitel tohoto místa Tomáš Franěk je velký snílek, ale současně i velmi praktický a schopný podnikatel, kterého přivedl na novou životní cestu kurz u Jardy Svobody. Díky tomu prodal firmu a zakoupil rozsáhlou zpustlou usedlost s padesáti hektary pozemků – a začal tu realizovat rodový statek ve velkém. Nebo spíš – přesněji řečeno – biozemědělský, permakulturní a bioregionálně zaměřený projekt. Pozemky zbavené chemie a těžkých strojů si volně vydechly, vláha je zadržována svejly a pásy dřevin, vyrůstají tu rozsáhlé přírodní sady se starými odrůdami ovoce, pase se tu huňatý skotský náhorní skot. To vše je kombinováno s provozováním řemesel – zejména truhlářského a kovářského, a s kurzy a workshopy podobnými tomu našemu, které se konají na statku v dokonale moderně zrekonstruované budově školícího centra. Všechno si můžete prohlédnout na webu farmy www.permafarma.cz.
Co jsem očekávala
Patřila jsem ke studentům, kteří aspoň zhruba tušili, oč jde, během letošního roku jsem se totiž podílela na překladu brožurky o Dragon dreaming do češtiny – ta je už nyní zdarma ke stažení zde:
Ale ani důkladná četba brožurky přece jen člověka nenaučí metodu používat v praxi, a navíc jsem mezitím leccos zapomněla… a tak jsem se těšila, že to všechno vyzkouším na vlastní kůži.
Naší lektorkou byla mladá blondýnka Ulrike Reimann, Němka, která ale mluvila anglicky a všechno ihned tlumočil Martin Halíř, český psycholog, terapeut a projektový manažer. Metoda Dragon dreaming (dále DD) ho nadchla a spolu se svou ženou Adélou Hrubou ji chce u nás dál rozvíjet. Podrobnosti, oč v této metodě jde, tady nebudu vysvětlovat, jelikož je krásně sepsali ve zvláštním článku.
Co jsem zažila
Celkově jde v DD o ponor do „mimorozumové“, hlubší vrstvy, díky kterému se člověk se svým snem ztotožní. Běžně fungujeme na „rozumové“ úrovni, kdy nám v mozku rejdí myšlenky, nejrůznější logické i nelogické zdůvodňování, rejpání, pochybnosti, odbíháme k tomu a onomu… a v tom všem ruchu a zmatku ztrácíme svoji skutečnou, hlubinnou motivaci. Pokud jsme ji tedy vůbec měli…
Ze čtyř fází, se kterými se v DD operuje – snění, plánování, realizace a oslava – jsme začali (tak jak se to má vždycky dělat) fází „oslavy“. Tento pojem dávám do uvozovek, protože nejde o bujarý odvaz za pomoci alkoholu, jaký si asi představíme, ale o uvědomování si, kdo jsme a kam směřujeme, a o jakési „usazení“ a vzájemné vyladění členů skupiny. Tato oslava je vlastně ohlédnutí, rekapitulace, ocenění, reflexe.
Pokračovali jsme k fázi snění. Workshop byl zaměřený také na vnímání skutečných (nočních, spánkových) snů, což jsem nečekala – první noc se mi nezdálo nic (tedy nepamatovala jsem si to), ale druhou noc jsem měla podivný sen o kočce, kterou jsem nalezla na chodbě nějaké nemocnice nebo vědeckého ústavu a která měla na zádech voperovanou velkou kovovou krychli a chudinka sotva živořila – zatímco mi z kapsy vyskočily dvě velmi živé a zdravé myši… mohl to být ozvuk našich debat o permakultuře a vědě s Martinou Eiseltovou, naší spolukurzistkou, nebo jsem možná sama ta kočka a na zádech mám ten náš permakulturní spolek… kdoví.
Celý kurz byl velmi interaktivní a přímo v jeho průběhu jsme se učili v komunikaci jaksi zpomalit – například metodou meditativních odmlk, kdy se naslouchá (chtěla jsem napsat „jen“ naslouchá, ale ono to většinou znamená mnohem víc, než když překotně mluví jeden přes druhého) – a vyzkoušeli jsme si, jak úžasně funguje takzvaná charismatická komunikace, kdy nemluvím a nesděluji jen na běžné „rozumové“ úrovni, ale ponořím se hlouběji a meditativně se propojím se Zemí a s ostatními lidmi. Člověk se najednou projevuje i vnímá úplně jinak, dostane se na novou úroveň, všechno proudí „od srdce k srdci“.
A co znamenají ti „draci“? Překážky na naší cestě, typicky třeba to, že si lidé moc nevěří, něco je jakoby spoutává. Své sny si máme představit v jejich úplnosti, bez kompromisů, dotažené, rozmáchlé a velkorysé.
Kruh snění
Vyzkoušeli jsme si také možná hlavní metodu nebo nástroj DD – kruh snění, kdy jsme se rozdělili na dvě skupinky a já jsem se přidala k té, v níž naše kolegyně Ivana vyslovila svůj sen (šířit permakulturu ve městech, tak, aby všude, na všech plochách v obcích byly jedlé rostliny a lidé se potkávali a sdíleli úrodu…) – a my ostatní jsme postupně říkali, co by tento sen musel obsahovat, nebo jaký by musel být, abychom se s ním my osobně ztotožnili. Tak například já bych potřebovala, aby byl propojený s tím, co už v permakultuře dělám, a abych v jeho rámci mohla zkoušet něco kreativního, třeba kreslení, guerillové zahradničení nebo landart (nejraději guerillový landart :-)). Tyto dílčí sny se zapisovaly a vznikl jich dlouhatánský seznam. Z toho jsme prostřednictvím lepicích lístečků „vydestilovali“ hlavní věci, na kterých se shodneme a které budeme realizovat. A pak jsme si „zasnili“ na téma, kde bude celá naše společnost díky našemu projektu za pět let… tak v našem případě budou do Čech jezdit lidé z celého světa, aby okoukli, jak se to dělá, všude bude nádherně zelená a jedlá krajina, nejen ve městech v parcích a na balkonech, ale i na venkově, protože tam budou samí biozemědělci a komunitou podporovaní sedláci, tudíž většina supermarketů zanikne… a tak dále.
Pokračování
Podobných cvičení bylo v kurzu plno, ale po jeho absolvování by bylo přece jenom ještě trochu těžké se hned do používání metody DD vrhnout. Martin Halíř proto spíš než další kurzy plánuje koučování jednotlivých skupin, které by DD chtěly začít využívat. My v Permakultuře CS to rozhodně chceme zkusit…