Pokračujeme ve vyprávění o návštěvě v novozélandské komunitě

V úterý na komunitní večeři jsme se s Innou domluvili, že na festival Experianza přijedeme dřív a pomůžeme s dekoracemi. Nakonec jsme se mohli kromě dekorací podílet i na vaření večeře, při čemž jsme se seznámili s Courtney a Zevem. Z mladého amerického páru se nakonec vyklubali lektoři permakultury a Zev výborně hraje na banjo.

Část Tui pozemků, neboli Treefield events park, je briliantně navržené místo na podobná setkání.Jak vypovídá název, jednotlivé prostory jsou louky různě rozdělené porosty vzrostlých stromů a keřů chránícími před větrem od oceánu. Kemp je v nejvzdálenější části parku, takže když například naše sousedka uložila večer děti do stanu ke spánku, nebudilo je naše bubnování. V centru je poměrně velká budova pokrytá hliněnou omítkou sloužící jako kuchyň, jídelna a setkávací místo pod střechou. Polovenkovní sprchy, záchody a hot tub jsou rovněž dřevěnohliněné konstrukce místy pokryté tadelaktem. Další stavba, zvaná pentagon, mohla skrýt před nepřízní počasí až 60 lidí usazených v kruhu kolem ohniště na slaměných balících. Kromě 2 splachovacích záchodů tu byly i 2 kompostovací. Ale nejlepší na tom všem byli samozřejmě lidi.

Celé to tedy organizovala Inna, energická mladá Němka, která v Tui žije se svou dcerou už několik let. Jeden z workshopů, o chechtací józe, vedl i náš původní průvodce po Tui, Richard. Moc se mi líbil nápad na počáteční seznamování účastníků. Při registraci si každý vybral jeden z 8 druhů ručně pletených náramků a při zahájení festivalu se lidi měli poshlukovat do skupin se stejnými náramky. Ve skupinách měli přijít na to, co mají společného, a podle toho si nacvičit krátkou pantomimu. Asi 3 skupiny měly společného to, že nikdo z nich nebyl z Nového Zélandu, ale ta naše byla mnohem originálnější. Všechny 4 jsme byly na Experianze díky permakultuře ?. A znázornily jsme to pomocí guildu – společně rostoucího stromu, keře, byliny a popínavky.

Popínavka byla Robina McCurdy, učitelka permakultury, která si v Tui jen s pomocí několika wooferů postavila neuvěřitelně kouzelný kulatý hliněný dům s reciproční zelenou střechou. Hliněná podlaha je poskládaná z hexagonů jako včelí úl a celé to vypadá magicky. Kuchyň a koupelnu ale má venku pod pergolou, což je pro nás klimaticky nepochopitelné. Ale dokážete si představit, že si tak vaříte v kuchyni čaj, a když zrovna dostanete chuť na hroznové víno, natáhnete ruku a utrhnete si trs přímo ze střechy nad vámi? Robina to dělá běžně. Nejtěžší při stavbě prý byla nepřístupnost pozemku, auto se dá zaparkovat nejblíž cca 500 m od domu, pak se tam dá kousek něco vézt na kolečku či vozíčku, ale následuje největší překážka v podobě potoka a schodů do prudkého svahu. No, je to tam romantické…

Zpětně jsem si Robinu vygooglila a nejsem vůbec překvapená, že je to jedna z nejzkušenějších učitelek permakultury na Novém Zélandu. Je známá především svým projektem zpopularizování permakultury v Jižní Africe. Společně s Courtney Brooke a jejím přítelem Zevem učila o pár týdnů později v Tui Úplný kurz permakulturního designu. Mít víc našetřeno, asi bychom v Tui zakotvili na mnohem delší dobu. I teď zpětně to vidím jako jedno z nejzajímavějších míst na Zélandu a věřím, že se tam ještě někdy vrátím. Do třetice všeho dobrého.