Výběr z článku na webu Biocyclic vegan network, za překlad děkujeme Hance Hrstkové.
Tento článek je třetí ze tří příspěvků na téma veganské pěstování a vysvětluje pojem a techniky biocyklického pěstování.
Biocyklický veganský standard
Biocyklická myšlenka a význam pojmu “biocyklický”
Forma zemědělství, která dnes převládá, se vyznačuje výrobním způsobem, který je založen na lineárním systému, v němž člověk využívá přírodní zdroje, aniž by je obnovoval a zaručil tak trvalou a neomezenou dostupnost těchto zdrojů i v budoucnosti. Proti tomuto neudržitelnému přístupu stojí biocyklická myšlenka, jejímž cílem je zachování nebo obnova zdravých životních cyklů (řecky: “bios” = život + “kyklos” = cyklus, kruh) v globálním smyslu, což znamená ve všech oblastech lidské existence. Týká se to vztahu člověka k celému jeho přírodnímu a přirozenému světu – k lidem, zvířatům a také rostlinám – a vyžaduje to odpovědnou interakci s prostředím, které člověk využívá a ovlivňuje. Veškerá osobní a hospodářská činnost by se tak měla odehrávat v holistickém kontextu s cílem vědomě a trvale přispívat k rozvoji vhodnému pro budoucnost, a to také v oblasti zemědělství a potravinářství.
K výrobě přírodních produktů vycházejících ze zdravých cyklů je zapotřebí přístup, který počínaje zdravou půdou a přes zdravou rostlinu povede ke zdraví člověka. Jen tak lze biocyklický “koloběh živé látky” (Dr. med. habil. Hans-Peter Rusch) plynule ovlivňovat a posilovat udržitelným způsobem a v souladu s přírodními zákony. Pouze činnost, která klade silný důraz na cykličnost přinese zároveň mnohonásobný užitek v různých oblastech, jako je zdraví, životní prostředí, globální zásobování potravinami a etika zvířat.
Z tohoto důvodu je žádoucí, aby se biocyklická myšlenka integrace lidského chování v souladu s přírodními zákony, stala základním pilířem činnosti každého ekologicky hospodařícího zemědělce. V tomto smyslu je výroba a dodávka výživných a chutných potravin, pocházejících ze zdravých a pokud možno uzavřených cyklů, základním elementem. Bude proto užitečné vytvořít partnerství mezi producenty a spotřebiteli potravin, které jsou v souladu se sociální, etickou a globální odpovědností vůči našim bližním, zvířatům a životnímu prostředí.
Biocyklický standard v kontextu ekologického zemědělství
Biocyklický standard vznikl na základě snah Adolfa Hoopse (1932-1999) a Dr. Johannese Eisenbacha propagovat ekologického zemědělství se zvláštním důrazem na biocyklické principy. Apeluje se na ty ekologické zemědělce a zahrádkáře, kteří si uvědomují význam obnovy a udržování přirozených životních cyklů, jakož i přirozené úrodnosti půdy, jež jsou východiskem pro celkově udržitelnou zemědělskou produkci.
Cílem je aktivovat samoléčebné potenciály zemědělského ekosystému – které se projevují především na úrovni makromolekul a půdního života – při zajištění co nejideálnějších a přírodě blízkých podmínek růstu a tím celkově zvýšit služby ekosystému. To může mít následně pozitivní vliv na celý potravinový řetězec až po člověka.
Biocyklický standard stojí ne vědecké tradici renomovaných badatelů 18., 19. a 20. století jako je (Albrecht Thaer [1752-1828], Justus von Liebig [1803-1873], Sir Albert Howard [1873-1947], Dr. med. habil. Hans-Peter Rusch [1906-1977]) a spojuje se s dnes dostupnými praktickými zkušenostmi v oblasti ekologického zemědělství a kompostování jako nepostradatelného faktoru pro trvalé zlepšení půdní úrodnosti. Biocyklický standard se vyznačuje tím, že přikládá zvláštní význam důslednému využívání substrátového kompostu a humusové půdy, přičemž vzhledem k biologickým a mikrobiologickým procesům, které probíhají v půdě a uvnitř rostlin, zároveň zdůrazňují význam začlenění planých a léčivých bylin do okruhu humusu.
Kromě toho, aby bylo možné nabídnout plodinám co nejpřirozenější podmínky pro růst, je nutné výrazně zvýšit biologickou rozmanitost na obdělávaných plochách a v jejich okolí. Doprovodná výsadba, meziplodiny a rozsáhlé střídání plodin, jakož i zavádění polopřírodních stanovišť, která se nepoužívají pro zemědělství nebo zahradnictví v rámci hranic a/nebo na pozemcích sousedících s provozem, poskytují další základ pro úspěšné biocyklicko-veganské zemědělství. Aby bylo možné měřit míru ekologické provázanosti provozu s okolním přírodním ekosystémem nebo s polopřírodními stanovišti, která mají být uměle vytvořena v rámci plochy využívané k hospodaření, a aby bylo možné ji mezi různými provozy porovnat, byl vyvinut index biocyklického provozu (BOI). Poskytuje informaci o tom, zda je výchozí pozice zemědělského podniku dostatečná k tomu, aby se využil – nebo úspěšně aktivoval – přirozený samoozdravný potenciál ekosystému uvnitř i vně provozu ve prospěch plodin. Případné ekologické nedostatky stanovené pomocí indexu, který se mění podle stupnice od jedné do deseti, je třeba vyrovnat, než se provoz smí účastnit biocyklicko-veganské kontroly a certifikace.
Od biocyklického standardu ke standardu pro biocyklické veganské zemědělství
Nutnost odvrátit se od chovu jatečných zvířat
Stále větší počet vědeckých studií z různých oblastí podává jasné důkazy o tom, že vlastní produkce a spotřeba potravin živočišného původu s sebou nese závažné negativní dopady na životní prostředí, klima, lidské zdraví, sociální spravedlnost a potravinovou bezpečnost – a to i v celosvětovém měřítku. Kromě toho jsou z etického hlediska podmínky produkce vyplývající ze způsobu, jakým jsou zvířata běžně chována, držena, přepravována a porážena, již dlouho nepřijatelné.
Je pravda, že existují snahy o snížení spotřeby živočišných produktů a také o uspořádání podmínek chovu hospodářských zvířat způsobem, který by více odpovídal jejich druhu. Vezmeme-li však v úvahu regionální a globální výzvy a etické hodnocení postavení zvířat, které v naší společnosti skutečně silně pokročilo a které vychází z pokročilého vědeckého poznání potenciálu inteligence, citlivosti, a tedy schopnosti zvířat trpět, a které vede k zásadnímu přehodnocení vztahu mezi lidmi a zvířaty, nejsou takové iniciativy za “welfare zvířat” nebo “animal friendly” chov hospodářských zvířat skutečně přesvědčivé.
Spíše je stále zřejmější, že z etického hlediska bude v budoucnu nutné zcela se vzdát konzumace živočišných produktů. Tomuto cíli však zcela odporuje forma zemědělství, která je podle svého vlastního základního principu vázána na produkci živočišných produktů.
Biocyklické veganské zemědělství jako globální alternativa
V současné době se již všeobecně uznává, že globální rozšíření ekologického zemědělství by mohlo významně přispět k udržitelnému rozvoji. Málokdy se však bere v úvahu, že toto rozšíření ekologického zemědělství, které je jistě vítáno s ohledem na jeho základní přístup, nakonec nepovede k žádoucímu výsledku, pokud se zachovají dosud praktikované metody, které jsou založeny na kombinaci rostlinné a živočišné výroby.
Na druhou stranu, biocyklická myšlenka poukazuje na to, že je nutné a možné zachovat nebo vybudovat přirozenou úrodnost půdy v co nejvyšší možné míře i bez chovu jatečných zvířat a bez používání vstupů živočišného původu a zároveň tak vytvořit ucelenou biocyklickou provozní jednotku na ekologickém základě. Zemědělská půda, která je využívána k produkci potravin pro lidskou spotřebu, proto nesmí být hnojena ani ošetřována žádným pevným ani tekutým hnojem živočišného půvou, ať už čerstvým nebo ve formě kompostu, ani jatečním odpadem jakéhokoli druhu, či jiným přípravkem živočišného původu.
Tyto zásady byly postulovány již ve 20. a 30. letech minulého století prvními zemědělskými průkopníky v rámci raného vegetariánského a zdravotního hnutí. V 50. letech 20. století je dále rozvinul Adolf Hoops v Německu a od té doby se v mnoha případech úspěšně osvědčily v praxi. Dnes jako “biocyklický standard” plně odpovídají požadavky týkající se vegansko-ekologické formy hospodaření, jak je v posledních desetiletích formulovaly další strany. Pro ilustraci tohoto aspektu budou od nynějška označovány jako “biocyklický veganský standard”.
Biocyklický veganský princip hospodaření se nepředstavuje jako alternativa pouze v mírných klimatických pásmech s klasickými smíšenými rostlinně-živočišnými provozy, ale zejména také v regionech, kde tradičně kombinace rostlinné výroby a chovu zvířat neexistuje nebo není možná.
Na závěr je třeba připomenut, že biocyklická humusová půda je nejen půdní zlepšovač, ale také uložiště uhlíku a zásobárna živin. Je tedy nutné ji nejen zachovat, ale především obnovovat.
Další články na téma biocyklického pěstování jsou pro vás tady: