Konvergence je přátelské setkání příznivců permakultury a tradičně se děje po celém světě na místní, národní i mezinárodní úrovni. I v České republice se koná každý rok, pokaždé na jiném místě, a vždycky je to zajímavé setkání lidí, kteří mají spoustu společných témat.
Letošní konvergence byla mezinárodní, česko-slovenská, na jejím přípravě se podílela jak česká, tak slovenská permakulturní organizace a konala se první srpnový víkend. Místo konání má krásný název Žito v sýpke a je v Moravskom Lieskovom, což je navzdory názvu už na slovenské straně hranic. Majitelé tu z bývalé sýpky vybudovali ekocentrum, kolem něj je několik hektarů ovocných sadů, kromě toho hospodaří na okolních pozemcích. Mají ještě krom jiného stádo krav neobvyklé smetanové barvy, které jsou tu na dožití a jako zdroj hnoje.
Ekocentrum Žito v sýpke je čerstvě zrekonstrované a měli jsme tu výjímečnou možnost být tu jako první skupina na víkendový pobyt. Díky tomu jsme jako první vyzkoušeli venkovní dočasné sprchy, spaní venku mezi stromy i vevnitř mezi expozicí o horách, vyzkoušeli grilovačku i večerní koncert.
Účast byla tentokrát obzvlášť hojná, odhadem přes šedesát lidí jak z české, tak i ze slovenské permakultury. Už jsem zažila několik konvergencí, tu loňskou jsem dokonce i pořádala, ale takhle velká akce, to pro mě bylo něco nového.
Sobotní dopoledne jsme strávili na exkurzi po sadech a pozemcích ovocné školky Ovocný strom, kterou nás provedl Ľudovít Vašš. Ohromil mě jak svými znalostmi, o které se ochotně dělil, tak i rozlohou jejich ovocné školky, kde musí být statisíce sazenic. Jejich práce má navíc přesah i v tom, že hledají neznámé odrůdy v okolní krajině a snaží se je udržovat a množit a to i v souvislosti s adaptací na klimatickou změnu, která bude vyžadovat odolné stromy.
Po poledni byl workshop o broušení nožů a péči o ně. Dobrý nůž je neocenitelný pomocník a je to i v souladu s permakulturní etikou starat se o věci tak, aby nám dlouho dobře sloužily.
Hlavním bodem odpoledního programu byla prezentace portfolia permakulturních projektů Vaška Petráše a Janky Konárikové. To je součást DAPD neboli diplomu aplikovaného permakulturního designu. Vašek Petráš bydlí na Slovensku kousek od českých hranic a mě zaujal jeho projekt Továrna na půdu, protože zdravá půda je základem zdravé zahrady a zdravé úrody.
Z prezentace Janky Konárikové se mi nejvíc líbil projekt střešní zahrady, který realizovala na budově rodinné firmy. Fandím střešním zahradám, zeleným střechám a jakékoliv zeleni ve městě, a obzvlášť pokud je s tím spojeno pěstování potravin a kompostování bioodpadu. Jejich DPD porfolio najdete na stránkách Akademie permakultury, která u náš zastřešuje celou cestu k diplomu.
Večer pak už byl o zábavě. Nejdřív nám zahrála Ema Knéblová, která je sice ze Slovenska, ale několik měsíců strávila jako dobrovolnice v rámci programu Erasmus + v české organizaci Permakultura CS. A pak oheň s opékáním všeho možného. Výborné byly třeba okořeněné grilované plátky cukety.
V neděli se program rozdělil do paralelních skupin. Měli jsme možnost vyzkoušet si broadfork, což je nástroj, který umí prokypřit půdu, ale neobrací ji, takže je výrazně ohleduplnější vůči půdnímu životu.
Já jsem si byla poslechnout Adélu Hrubou, která strávila nějaký čas v Africe na projektu, kde učí školní děti pěstovat a farmařit. Pro chudé rodiny v té oblasti je jídlo mnohem vzácnější než je tomu v relativně bohaté České republice a vlastní produkce potravin dokáže měnit životy celých rodin.
Po celou dobu tohoto víkendu probíhala také jedna praktická část, a to stavební. V místě konání po nás zůstala také jedna trvalá památka a to je kompostovací kadibudka. Splachovat svoje exkrementy pitnou vodou není ten nejlepší způsob, jak s nimi naložit. Lepší je zkompostovat je a pak použít jako účinné hnojivo třeba ke stromům.
Letní permakulturní konvergence je pro mě vždycky takový svátek, příjemná příležitost potkat se s lidmi, se kterými máme hodně společného. Potěšilo mě, když jsem viděla, kolik společného máme i se Slováky a Slovenkami, přestože mezi našimi zeměmi existuje státní hranice. A už se těším na příští léto a příští konvergenci.
Fotoalbum s více fotkami, které zachycují atmosféru srpnového víkendu najdete v tomto albu. Autorkami fotek jsou Ema Knéblová a Katka Horáčková.