Během deseti let vysázela Ivana Květoňová na pozemku velké množství ovocných dřevin, především vysokokmenných jabloní, hrušní a třešní, doplněných bobulovitými keři a dalšími dřevinami, částečně pocházejícími i z náletů, jako jívami, osikami a jehličnany. Podrost tvoří pestrá směs trvalek jako je vlčí bob, lnice, vratič, třapatky, řebříček a další.
Protože v lokalitě jsou drsné klimatické podmínky – nadmořská výška 650 metrů nad mořem, neustále vanoucí vítr (Tepelská náhorní plošina) a sucho, jsou výsadby ještě chráněny ze západní strany větrolamem z rychle rostoucích topolů, pod nimiž postupně vyrůstají vysazené dlouhověké dřeviny jako duby, buky a lípy. Dále tu byly k zadržování vody zřízeny dvě velké tůně (o ploše asi 1000 metrů čtverečních každá). Na pozemku je remízek poskytující útočiště kolonii jezevců, jejichž doupata (otvory nor) je možné si prohlédnout.
Vzhledem k drsným podmínkám nebyly výsadby vždy úspěšné, a tak se zájemci mohou s Ivanou Květoňovou poradit o úskalích, na která mohou při výsadbách vysokokmenů do krajiny narazit.
Případně je také možné si prohlédnout chovy koní, skotu a koz rodiny Květoňových ve vesničce Sedlo.
